Jdi na obsah Jdi na menu
 


2. světová válka

 

 

 

 

 

 

 

Příspěvky

Mnichovská dohoda. Pozvání do Pekla. Dokumentární RUS. film

3. 10. 2018

 

1938 - Rok mobilizace a zrady

24. 9. 2018

 

Nacistická perzekuce v českých zemích

29. 8. 2018

Prof. PhDr. Jiří Frajdl, CSc.

Na závěr bych upozornil na statistický přehled. vypracovaný podle údajů Svazu bojovníků proti fašismu, uveřejněný 6. 1. 2000 v Národním osvobození:...................

 

Jen nenávist Západu vůči SSSR přiměla podepsat pakt Ribbentrop-Molotov

29. 8. 2018

Hermanům, Zídkům a Hanákům - jen nenávist Západu vůči SSSR přiměla podepsat pakt Ribbentrop-Molotov. Proč? Napřed Západ v čele s USA napadl v roce 1918 Rusko, prohrál, tak se soustředil na odvetu během 2. sv. války.

Už mi lezou na nervy lži Hermanů, Zídků a Hanáků, když píší o nejzrádnější a kolaborantské smlouvě Ribbentrop-Molotov. Pravda je však jiná; jen nenávist Západu vůči SSSR ho přiměla podepsat zmíněný pakt. Proč? Napřed Západ v čele s USA napadl v roce 1918 Rusko, prohrál, tak se soustředil na 2. sv. válku, aby Rusko definitivně dorazilo…  O tom čase srpnovém čase si neodpustím připomenout šlágr mezi veřejně prezentovanými zhovadilostmi; o jednu z nich se přičinil nehoráznou lží Daniel Herman, když na svém twitteru napsal: „Komunisté a nacisté si rozdělili Evropu 23. srpna 1939 pakterm Ribbentrop-Molotov. Hitler a Stalin pak napadli Polsko a začala 2. světová válka “. . . . . . . . . . . . .
 
 
 
 

V obskurním plátku napsal Jiří Hanák donekonečna opakovanou lež

11. 8. 2018

V obskurním plátku napsal Jiří Hanák donekonečna opakovanou lež, že smlouva Ribbentrop – Molotov rozpoutala 2. sv. válku; měl by se dovzdělat - ještě předtím to totiž byla mírová dohoda Hitlera s polským ministrem zahraničí Beckem.............

 

Operace Nemyslitelné“ - plán napadení spojenců na SSSR v roce 1945

19. 5. 2018

 

Plán napadení spojenců na SSSR v roce 1945

Máme tu opět „slavné májové dny“ a propaganda oslavující hrdinství spojeneckých vojsk našich západních „partňórov“ běží na plný plyn. Nebude tedy od věci připomenout si, co před několika málo lety vyplulo z částečně odtajněných britských archívů.

Události a fakta popsané v tomto článku se zdají neuvěřitelné a nemyslitelné. Je opravdu těžké jim uvěřit, protože normální člověk nepochopí zradu toho, koho považoval za spojence a přítele. A přesto tomu tak bylo................

 

České povstání v květnu 1945

6. 5. 2018

Vlasovci

" Vojenské jednotky generál-poručíka A. A. Vlasova, bývalého sovětského generála, vznikly z protistalinsky a protisovětsky orientovaných osob, získaných v zajateckých táborech, kde panoval hlad. Ve velitelském sboru bylo i větší množství důstojníků bývalé carské armády, kteří odešli do emigrace často již po únorové revoluci 1917, neboť nesouhlasili s republikánským zřízením a s prozatímní vládou. Sám A. A. Vlasov byl 11. 6. 1942 zajat na frontě u Petrohradu. Není vyjasněno, zda upadl do zajetí, nebo se sám vzdal. Jeho protistalinská orientace má morální trhlinu, neboť krátce předtím než se stal zajatcem, podepsal rozkaz k popravě několika svých vojáků, kteří prý chtěli zradit Stalina a SSSR....................

 

Pozadie vzniku konfliktov a zamlčiavané časti histórie…

5. 5. 2018

Pro Koka-Kolu, Fantu a nacistické Německo

1. 5. 2018

 

Boje o ocelové srdce republiky — Moravskou Ostravu (2)

23. 4. 2018

Boje našich tankistů se přenesly do ulic Vítkovic, do prostoru stadiónu a Vítkovických železáren. Sovětská armáda s námi celý den očišťovala Moravskou Ostravu od zbytků nepřítele.

Krátce před pátou odpolední se zastavil na nároží Johannyho a Těšínské třídy náš tank číslo 051. Osádka vystoupila. Za chvíli se k ní přiblížily další tanky T-34.
Tankisté se dívají k mostu vzdálenému jen několik desítek metrů. Dosud se na něm černala nenáviděná tabulka: Reichsbrücke - Říšský most. Tudy prchaly zbytky hitlerovských sil za Ostravici do Slezské Ostravy. Za mostem ticho. Nade dvěma mohutnými mostními oblouky se podvečerem ženou olověné mraky. Vítr přináší pach požárů. Tudy se přehnala válka, která dosud neskončila. Tankisté se dívají na tmavou ocelovou mostní konstrukci. Tady jejich úkol zatím skončil. Ale co most? Cožpak hitlerovci nechali jediný most bez povšimnutí? Nesmysli
Obavy potvrzují i dva chlapci, kteří se k tankistům přidali. Mohlo jim být osmnáct, nejvýše dvacet. Na prsou ukořistěné německé samopaly, kolem těla si omotali pásy s náboji. Na první pohled mladí, nerozvážní kluci, kteří zatoužili po dobrodružství.
„Pane veliteli," oslovil jeden podporučíka Ivasjuka, „já jsem Miloš Sýkora a tohle je můj kamarád Olša. Most je podminován. Víme. kudy Němci táhli dráty. Pozorovali jsme je ...............

 

 

Boje o ocelové srdce republiky — Moravskou Ostravu (1)

23. 4. 2018

Na moravskoostravskou operaci sovětských vojsk bychom nikdy neměli zapomenout. Osvobození průmyslového centra republiky bylo v hlavním sovětském stanu a ve štábu 4. ukrajinského frontu plánováno v době, kdy naší zkroušené vlasti ukázali znovu svou pravou tvář její spojenci. Svazy anglo-amerických bombardérů v posledních týdnech, dnech a hodinách války demolovaly plzeňskou Škodovku, pražské strojírny, průmyslové objekty ze Zlíně, mohutný závod na výrobu syntetického benzínu v Severočeské hnědouhelné pánvi...
Moravská Ostrava byla v té době poslední velkou ocelářskou a kamenouhelnou oblastí, kterou hitlerovská válečná a hospodářská mašinérie ještě ovládala; Slezsko a Porúří už nekontrolovala. Proto führer vydal armádní skupině maršála Schörnera zcela jednoznačný rozkaz: „Vydáte-li Moravskou Ostravu, vydáte Německo. Moravskou Ostravu je nutno udržet stůj co stůj!".............................

 

 

Jak by šel Hitler na věc, kdyby měl ještě jeden pokus

6. 4. 2018

Myslím tím, jaké kroky na cestě Německa ke světovládě by po svém prvním neúspěšném volil tentokrát, protože dychtění po vládě Němců nad světem by se samozřejmě nevzdal.
Tak za prvé: Likvidaci Židů, pokud by na ni vůbec ještě trval, by si tentokrát nechal až na závěr svého tažení, které by sice znovu vedl pod prapory vypjatého nacinalizmu (ten se v Německu minule dobře osvědčil), ale tentokrát by do něj zapřáhl i další dva ideály, to je demokracii a svobodu, které se zas osvědčily na straně jeho někdejších protivníků. Jestliže se ovšem osvědčily tam, je třeba je pojat do služby i doma - ve prospěch nového Německa.
Ale pozor: ta demokracie a svoboda budou jen slupky na oklamání nepřítele, bez skutečného svého obsahu. Oč méně obsahu ( resp.obsah žádný), ovšem v nich bude, tím víc, častěji a hlasitěji s nimi bude Hitler operovat. Nu a protože slupka je obecně pro lidi víc než obsah, bude např. stačit, aby své tradiční války za rozšíření území, či získání cizích zdrojů, prohlašoval za války, vedené v zájmu a na obranu svobody a demokracie – a získá na svou stranu jak lidi země vlastní, tak lidi těch zemí, které zrovna v ten okamžik na ráně jeho útoku nebudou.
Takto tedy takticky, Hitler ve svém druhém pokusu půjde, ale strategický směr jeho výboje zůstane stejný, jaký byl i v Třetí říši. To znamená, že budou i nadále platit Hitlerova slova z Mein Kampfu, že „Německo obrací své zraky na východ“. Čili Drang nach Osten, tj. touha po východě a konkrétněji touha po Rusku a zvláště pak po jeho nerostném bohatství, zůstane i v jeho druhém pokusu plně platná. Navíc zveřejní Hitler i svůj nový světový názor, který se sice bude formálně obracet k celému světu, ale v následující formulaci bude mířit nejpřednostněji na Rusko“ „Jestliže se s využitím domácích surovin a pod vedením své suverénní vlády stane nějaká země na Německu nezávislou, stane se pro Německo zemí nepřátelskou“.
To už samozřejmě Rusové budou vidět, která bije, a budou se na neodvratný Hitlerův útok připravovat. To znamená, že budou zbrojit – a Hitler na to konto nechá rozeřvat všechny své propagační běsy o dusivé hrozbě, kterou nenávistný národ na východě ohrožuje brutální ozbrojenou mocí nejen Německo, ale celý svobodný a demokratický svět. Rusko tedy bude i nadále, a to stále a stále ostřeji, prezentováno Hitlerem jako země zločinná, diktátorská, nedemokratická a nesvobodná, civilizované Evropě cizí a kulturně v ní naprosto nezakotvená.
A nezůstane pochopitelně jen u tohoto druhu propagandy. Hitlerovy zpravodajské služby dle starého vzoru rozhlasové vysílačky v Glivicích zorganizují celou řadu provokačních akcí, které budou ovšem připsány Rusku. Bude zapálen největší bankovní dům ve Stuttgartu, ve kterém shoří téměř tisícovka Němců, bude sestřeleno německé dopravní letadlo se 102 většinou německými pasažéry na palubě, bude přepadena a vyvražděna redakce velkého berlínského deníku, bude (jakoby Rusy), otráven i německý velvyslanec ve Stockholmu, ale všechny tyto lidské ztráty na německé straně budou pro Hitlera méně než psí štěk, pokud se mu jimi podaří očernit pověst Ruska a učinit z něj pro Evropu i Svět lotra a bídáka, kterého je nutno zničit.
Tímto směrem půjdou logicky i Hitlerovy vojenské přípravy. Téměř po celém obvodě Ruské federace zbuduje vůdce německé základny raket krátkého, středního i mezikontinenálního doletu, které budou na jeho pokyn připraveny v jeden ráz vyletět ze svých odpališť a ničit na území Ruska vše živé i neživé. Nu a pokud by se snad Rusové pokusili o revanš a odpálili na Německo rakety svoje, vystartují proti nim malé rakety německé, které budou velké ruské rakety, směřující na Německo, pohodlně setřelovat.
Bude to prostě bengál jak o svatojánské noci, po kterém zůstane Německo netknuté a Rusko zničeno. Do hloubi matičky Rusi se pak už za pár dní po posledních výbuších sestřelených raket rozjedou těžní soupravy německých ropných firem, a Hitler, nakonec přece jen triumfující, uspořádá na někdejším Rudém náměstí (či na tom, co po něm zbude), vojenskou přehlídku.
Zatímco nám zbude jen uspokojení z toho, že jsme paralele vyprávěného příběhu porozuměli, stejně jako nám zůstane zachována i víra, že nic z popisovaných dějů ani nás, a ani naše potomky, nikdy nepotká.
I když přípravy na ty děje, bohužel, běží na plné obrátky.
Lubomír Man

 

Prohlášení Lorda Halifaxe k 15. březnu

18. 3. 2018

Jan Masaryk - Volá Londýn – 20. března 1940

Řeč lorda Halifaxe k patnáctému březnu nás potěšila a posílila. Smysl řeči byl: „Pokud vy nebudete svobodni, nebude míru.“ Poděkovali jsme Halifaxovi vaším jménem. A neméně důležitá je řeč presidenta Roosevelta ze soboty: „Svět nutně potřebuje skutečného míru se zaručením integrity malým národům a náboženskou a intelektuální svobodu.“ — Tak Roosevelt. A včera řekl ministerský předseda Chamberlain: „Budeme bojovat, pokud tohoto mravního míru, jak o něm president Roosevelt mluvil, nebude dosaženo ,“ A takový mír je přece právě to, co celá Hitlerova bytost zamítá; uznává pravý opak, totiž zotročení malých národů a zničení náboženské a duševní svobody — to jsou nejzákladnější části Hitlerova hanebného programu.Naše slavná Karlova universita je uzavřena a naši studenti dočasně zbaveni práva na vzdělání. K věčné své hanbě a v nekolegiální zpupnosti němečtí studenti pochodují 15. března na staroslavný hrad pražský, kde k nim takto mluví Nazi-Junker Neurath: „Tento každoroční pochod staniž se tradicí pražských studentů. Před rokem jste se zde shromáždili, abyste poděkovali vůdci za vysvobození od Čechů. Jako mnozí přátelé bojují na frontě, vy musíte bojovat zde v Praze za svatou německou věc.“ Těžko si lze představit surovější a cyničtější řeč. Přijde den a Neurathovi to připomeneme.Jeden z nejpopulárnějších německých hlasatelů slyší na jméno Hans Fritsche. Včera jsem poslouchal jeho přednášku o domnělých válečných cílech spojenců: zničení Evropy demokratickými plutokraciemi, vyhubení německého národa a zničení všeho slušného na světě. Co slovo, to lež. Spojenci šli do války pro zásady, které musí uznat každý slušný člověk. Hitler naopak získal značnou část svých zlodějských válečných cílů před začátkem války — zničení Československa a zpustošení Polska. Dnes všichni evropští neutrálové nenávidí Hitlera a třesou se, kdy asi na ně přijde řada, stát se součástí Hitlerova bezbožného Lebensraumu. A už zase s příchodem jara slyšíme Hitlerovu prolhanou píseň míru. Nacisté mluví o jedenácti bodech a jejich propaganda rozšiřuje zprávy, že se to vše děje za souhlasu p. Sumner Wellese, ba i presidenta Roosevelta. Na začátku svého dnešního rozhlasu citoval jsem Roosevelta. Budiž mi dovoleno dnes, kdy jeho evropská misse končí, citovat i pana Sumner Wellese, který před rokem, jako mluvčí vlády, vyjádřil hrůzu Spojených států nad surovým útokem na Československo a prohlásil, že dočasné zbavení samostatnosti naší vlasti nebude Amerikou uznáno. A dnes Welles důrazně a závazně prohlásil, že ani nepřivezl ani neodváží mírové nabídky — ergo německá propaganda lže jako obyčejně.Nikdo dosud neví, co si vyprávěli diktátoři pod Brennerem — jen dohady hodící se německé propagandě jsou rozšiřovány. Počkejte, prosím, se svým úsudkem a buďte klidní. Velká Britannie je pevná ve svém rozhodnutí nesložit zbraně, pokud nebudeme opět svobodni. Děkuji vám za to, že jste 15. března ignorovali německé vetřelce.
Řeč lorda Halifaxe k patnáctému březnu nás potěšila a posílila. Smysl řeči byl: „Pokud vy nebudete svobodni, nebude míru.“ Poděkovali jsme Halifaxovi vaším jménem. A neméně důležitá je řeč presidenta Roosevelta ze soboty: „Svět nutně potřebuje skutečného míru se zaručením integrity malým národům a náboženskou a intelektuální svobodu.“ — Tak Roosevelt. A včera řekl ministerský předseda Chamberlain: „Budeme bojovat, pokud tohoto mravního míru, jak o něm president Roosevelt mluvil, nebude dosaženo ,“ A takový mír je přece právě to, co celá Hitlerova bytost zamítá; uznává pravý opak, totiž zotročení malých národů a zničení náboženské a duševní svobody — to jsou nejzákladnější části Hitlerova hanebného programu.
Naše slavná Karlova universita je uzavřena a naši studenti dočasně zbaveni práva na vzdělání. K věčné své hanbě a v nekolegiální zpupnosti němečtí studenti pochodují 15. března na staroslavný hrad pražský, kde k nim takto mluví Nazi-Junker Neurath: „Tento každoroční pochod staniž se tradicí pražských studentů. Před rokem jste se zde shromáždili, abyste poděkovali vůdci za vysvobození od Čechů. Jako mnozí přátelé bojují na frontě, vy musíte bojovat zde v Praze za svatou německou věc.“ Těžko si lze představit surovější a cyničtější řeč. Přijde den a Neurathovi to připomeneme.
Jeden z nejpopulárnějších německých hlasatelů slyší na jméno Hans Fritsche. Včera jsem poslouchal jeho přednášku o domnělých válečných cílech spojenců: zničení Evropy demokratickými plutokraciemi, vyhubení německého národa a zničení všeho slušného na světě. Co slovo, to lež. Spojenci šli do války pro zásady, které musí uznat každý slušný člověk. Hitler naopak získal značnou část svých zlodějských válečných cílů před začátkem války — zničení Československa a zpustošení Polska. Dnes všichni evropští neutrálové nenávidí Hitlera a třesou se, kdy asi na ně přijde řada, stát se součástí Hitlerova bezbožného Lebensraumu. A už zase s příchodem jara slyšíme Hitlerovu prolhanou píseň míru. Nacisté mluví o jedenácti bodech a jejich propaganda rozšiřuje zprávy, že se to vše děje za souhlasu p. Sumner Wellese, ba i presidenta Roosevelta. Na začátku svého dnešního rozhlasu citoval jsem Roosevelta. Budiž mi dovoleno dnes, kdy jeho evropská misse končí, citovat i pana Sumner Wellese, který před rokem, jako mluvčí vlády, vyjádřil hrůzu Spojených států nad surovým útokem na Československo a prohlásil, že dočasné zbavení samostatnosti naší vlasti nebude Amerikou uznáno. A dnes Welles důrazně a závazně prohlásil, že ani nepřivezl ani neodváží mírové nabídky — ergo německá propaganda lže jako obyčejně.
Nikdo dosud neví, co si vyprávěli diktátoři pod Brennerem — jen dohady hodící se německé propagandě jsou rozšiřovány. Počkejte, prosím, se svým úsudkem a buďte klidní. Velká Britannie je pevná ve svém rozhodnutí nesložit zbraně, pokud nebudeme opět svobodni. Děkuji vám za to, že jste 15. března ignorovali německé vetřelce.
Buďte zdrávi a pevni.

 

 

 

PROHLÁŠENÍ LORDA HALIFAXE — ROOSEVELT: SVĚT ...

www.ceskenarodnilisty.cz

 

Okupanti přicházejí

18. 3. 2018

Bylo to 14. března 1939 pozdě večer. Před bývalou Czajankovou textilní továrnou na hlavní třídě v Místku, kde byla kasárna 3. praporu 8. pěšího pluku, prudce přibrzdilo cizí osobní auto a vyskočila z něho osoba v tmavém gumovém plášti.
Strážný u brány vykřikl: „Stůj!" V dešti a sněhové přeháňce ještě ne¬mohl rozeznat, kdo se to proti němu řítí. Znovu se rázně rozkřikl: „Stůj! Stůj, nebo střelím!" Neznámý vetřelec však vytáhl pistoli a vypálil několik ran. Strážný zamířil, třeskl výstřel a muž v cizí uniformě se zhroutil k zemi.

Ihned byl vyhlášen poplach. V kasárnách zhasli světlo a hotovost vyběhla na své stanoviště. Jeden z přítomných velitelů vydal okamžitě rozkaz: „Do zbraně! Všichni na můj povel!"
Vojáci 3. praporu se zabarikádovali, z oken udělali střílny, rozdělili si střelivo a granáty a nedovolili nikomu, aby se přiblížil. Dosud stále ještě nevěděli, co se děje. Nevěděli, že mají složit zbraně a že hitlerovský wehrmacht má zítra — 15. března 1939 — obsadit okleštěné území Čech a Moravy.
Hitler si pozval presidenta Háchu do Berlína a inscenoval „žádost o ochranu českých zemí". Ještě před Háčkovou kapitulací však Němci vysunuli na Ostravsko armádní sbor - údajně proto, aby předešli eventuálnímu obsazení tohoto území polským vojskem. V Praze ještě nevěděli, oč jde, kapitulační rozkazy nebyly generálním štábem dosud vydány, a proto místečtí vojáci jednali tak, jak jim to přikazovalo jejich svědomí.
A nebojovali špatně. Před kasárnami 3. praporu padlo osmnáct vojáků wehrmachtu. Obránci měli jen několik raněných. Na výzvy ke složení zbraní odpovídali palbou a bránit se přestali teprve tehdy, když jim došly náboje. To už se psal osudný 15. březen, kdy nacistické pluky obsazovaly „Protektorát Čechy a Moravu".

V době, kdy k nám vtáhly divize smrtihlavů, jsem byl velitelem náhradního praporu 3. pěšího pluku Jana Zižky v Kroměříži. Hned ráno byl vydán rozkaz snést všechny mobilizační, tajné a důvěrné rozkazy a plány na kasárenský dvůr, polít je benzínem a spálit.
Okupanti k nám přijeli dopoledne. Byla to motorizovaná jednotka. Několik důstojníků se dostavilo na štáb, jejich podřízení obsadili se zbraněmi v rukou kasárna, a první, co žádali, byly mobilizační plány a seznamy komunistů. Řekli jsme jim, že všechny doklady jsou zničeny - seznamy vojáků-komunistů spálil již dříve zpravodajský důstojník pluku Zelinka.
Nacističtí oficíři si prohlédli sklady zbraní, ale jejich převzetí odložili až na příští den. Proto mohli naši poddůstojníci v noci na 16. březen část ručních zbraní zachránit. Oknem je naházeli na živý plot kolem kasáren a odtud byly dopraveny do úkrytu v Miňůvkách, kde bydlil jeden náš štábní kapitán. Celkem tam bylo ukryto 27 lehkých kulometů.
Další zbraně pro budoucí ilegální skupinu jsme získali opravdu zajímavým způsobem. V těchto dnech Němci odváželi československé zbraně v nákladních vagónech do Německa. Řadoví němečtí vojáci nám je odprodávali: za lehký kulomet jsme platili 300 Kč, za těžký kulomet nejvýše 500 Kč. Němci si za „vydělané“ peníze kupovali jídlo, cigarety, obuv, šaty.
Demobilizace našeho pluku byla provedena v několika dnech. Byl to smutný pohled. Jak nám bylo trapně, když jsme všechen ten majetek museli odevzdat nepříteli bez boje.
A už začalo řádit gestapo. První byli zatýkáni komunisté. V takzvané akci „Gitter" (mříže) jich bylo zatčeno několik tisíc. Abychom rodinám postižených spoluobčanů pomohli, byla zakrátko zorganizována skupina, která u majetnějších kroměřížských občanů a peněžních ústavů vybírala dary na podporu rodin zatčených vlastenců. Tuto práci řídil a prováděl až do svého zatčení soudruh Ladislav Kafka. Při opatřování prostředků pro rodiny uvězněných protifašistických bojovníků se zvláště zasloužili soudruzi Magda Grégrová, Gustav Rozner a Vilém Šmida. Do konce roku 1941 bylo vyplaceno rodinám uvězněných 330 000 Kč a 60 000 Kč bylo věnováno na odbojovou činnost.

My vojáci jsme v továrně Magneton připravovali výrobu ručních granátů. Odborníka-chemika získal ivanovický učitel Dvořáček, který také dojednal s ostravskými horníky dodávku třaskavin.
Zpravodajský důstojník pluku Zelinka zorganizoval v každé obci na celém Kroměřížsku pohotovostní družstva, čety a roty ze záložních důstojníků, poddůstojníků a vojáků. Byly vybudovány trojkovým systémem, aby okupanti při náhodném zatčení některého z nich nemohli pozatýkat a rozbít celou síť.
Tak spontánně, z naší iniciativy vznikala na Kroměřížsku ilegální vojenská síť, která se záhy začlenila do širší celostátní organizace, nazvané „Obrana národa".
Na tuto organizaci byly u nás po válce velmi protichůdné názory - od jednostranné glorifikace až po zatracování. Obrana národa měla rozporný charakter, na odboji proti okupantům však zásluhu má. Vedli ji generálové a plukovníci, tvořili ji aktivní a záložní důstojníci i prostí vojáci. Spojovalo je vlastenectví, touha vyhnat okupanty a obnovit Československou republiku.
Vojáci k tomu chtěli napomoci dvojím způsobem: jednak vojenským povstáním, jež by doma propuklo, až bude Německo poraženo, tedy podle tehdejších představ už někdy na podzim 1939, jednak vytvořením československých vojenských jednotek v zahraničí a jejich bojem po boku spojenců.
Dokud jsem byl doma, pracoval jsem jako řadový velitel ve struktuře moravské Obrany národa, v jejímž čele stál jako zemský velitel gen. Vše tička. Zemskému velitelství podléhaly dvě oblasti, tj. celkem sedm krajských neboli divizních velitelství; mezi nimi byla i naše divize se sídlem v Olomouci. Ilegální divizní velitelství stálo v čele rámcově vybudovaných podzemních pluků a praporů, v nichž byli stanoveni velitelé, v nichž však mužstvo bylo většinou toliko vyhlédnuto, leč - z konspirativních důvodů - většinou zatím nezařazeno.
Já jsem byl - jak vyplývá i z rekonstrukce, kterou udělalo později gestapo - v čele okresního velitelství v Kroměříži.
Na Kroměřížsku jsme připravovali podzemní síť, obstarávali zbraně a získávali zprávy o úřadech a akcích okupantů; tyto informace byly pak odesílány do zahraničí. Zároveň proskočily i protektorátním tiskem zprávy, že v Krakově se pod vedením našeho konzulátu shromažďují uprchlíci z okupované republiky. Přechodů přes polské hranice na Ostravsku stále přibývalo.
Nás důstojníky dávalo MNO na příkaz německých míst ihned do penze; stačilo mít odslouženo deset let. Měli jsme se zdokonalit v odborných kursech a pak přejít na vedoucí místa na okresních úřadech, v bankách, pivovarech, mlýnech atd. Vybral jsem si kurs pro zaměstnance octáreň, který byl pořádán v Praze. Mohl jsem se při své odbojové práci alespoň snadněji pohybovat.

Úryvky z kapitoly „Okupanti přicházejí“ - z knihy vzpomínek armádního generála a prezidenta Československé socialistické republiky, Ludvíka Svobody - „Z Buzuluku do Prahy“.
Vydalo Naše vojsko, Praha 1970, jako 3685. publikaci. Ze stran 11 - 15.

 

To smutné březnové ráno 1939 !

18. 3. 2018

To smutné březnové ráno 1939 !

S posledními pamětníky událostí 15. března roku 1939 odcházejí vzpomínky na tento smutný den, který poznamenal osudy našich předků. Tyto tragické události patří do paměti našeho národa. Lidé v ulicích našich měst měli tehdy zaťaté pěsti a v očích slzy. Nad Pražským hradem vlál hákový kříž. Smutné fotografie obletěly svět. Tento den poznamenal životy i osudy našich předků. Desetitisíce hrdinů skončilo na popravištích, v koncentračních táborech, tisíce dalších umíraly na bojištích 2. světové války.

I dnes po 79 letech, všem těm neznalým historie, či málo informovaným, připomínám, že březnová okupace 1939 měla svůj počátek v mnichovském porcování Československa. Obětování Československa a jeho následné porcování, proběhlo za účasti Německa, Itálie, ale i Anglie a Francie.

Obětováním Československa v Mnichově, mír „nebyl zachráněn“. Naopak, 15. března 1939 následovala německá okupace okleštěného zbytku Čech a Moravy. Na Slovensku byl vyhlášen tzv. Slovenský stát, jako spojenec hitlerovského Německa. Vypočítavost a zrada západních politiků v Mnichově, otevřela cestu německé expanzi na Východ. Tato skutečnost se dnes nerada připomíná. Po okupaci a rozpadu Československa byly okupovány další evropské státy. Pro Německo a jeho satelity byla tak otevřena cesta k tažení na Východ. Zejména národy slovanské měly být obětovány dobyvačným cílům hitlerovského Německa.

Mnozí dnešní politici, jak ti naši domácí, tak ti evropští či světoví, spoléhají na krátkou historickou paměť našeho národa. Naši hrdinové si zaslouží úctu. Československo si svoji svobodu muselo tvrdě vybojovat. Nebyla nám nikým darovaná. Naši vojáci bojovali proti nacistům na všech frontách druhé světové války. Umírali ve Francii, umírali v bojích nad Británií, umírali i u Tobruku. Československý armádní sbor, společně s Rudou armádou osvobozoval Charkov, Kyjev, naši hrdinové umírali v bitvě u Sokolova, na Dukle, na Slovensku. Tisíce dalších z nich umíralo i v domácím odboji.
Naši hrdinové platili životem za naši a evropskou svobodu. Proto si připomínáme 15. březen 1939, jako počátek našeho odporu proti německé okupaci a za získání ztracené svobody. Připomínáme si i jednotu národa ale i úctu k symbolům naší státnosti.

Přemysl Votava (nár.soc.)

 

 

 

To smutné březnové ráno roku 1939! | Českénárodnílisty.cz

www.ceskenarodnilisty.cz

 

15. března 1939 Němci okupovali Čechy a Moravu

18. 3. 2018

15. března 1939 Němci okupovali Čechy
a Moravu

 

Je tomu již 77 let. Je to zlé výročí, ale významné. Ztratili jsme svůj stát a stali jsme se, viděno očima našich německých okupačních pánů, podlidmi, kteří měli sloužit, otročit německému panskému národu, aby pak po vítězné válce pro Německo byli likvidováni, vyhnáni ze své vlasti, germanizováni v říši. A naše zem pak měla být osídlena jen Němci.

Když jste se podívali na Novinky.cz v minulém roce, nic vám tuto tragickou a hrůznou událost nepřipomínalo. Dozvěděli jste se, že v Srbsku spadl vrtulník, že v Asii je velký tajfun a tak dále a tak dále. Podívejte se na Seznam.cz dnes a seznáte, že má svátek Ida. Na Novinkách není, jen zatím?, nic, co by nám 15. březen 1939 připomínalo. Můžete se však obohatit o informace druhu, že sníh komplikuje dopravu, Trump přišel o Palinovou, Kim Čon-on nařídil testovat jadernou hlavici a že na zahradě se objevila stometrová šachta. A další novinky tohoto druhu budou zřejmě pokračovat.

Ale ani slovo o agresi Němců, jež do našich životů s nebývalou brutalitou vtrhla. Vše následně se změnilo. Tisíce lidí Němci postupně zatkli. Většina z nich skončila v koncentračních táborech. Mnozí z nich se nikdy již domů nevrátili. Začaly i popravy. Za R. Heydricha i po něm jich byly tisíce. Lidice, Ležáky a desítky zničených obcí a vyvraždění jejich obyvatel. Boj s Němci si vyžádal celkově na 360 000 obětí. Němci nám republiku vykradli, naše hospodářské zdroje vysáli a zničili. Z kvetoucí první Československé republiky, která patřila ke skupině nejprůmyslovějších států světa, nám zůstaly ruiny.

Je velmi pravděpodobné, že si nemáme připomínat ono pro nás potupné a zničující datum. Kdo to však stanovil? Kdo rozhodl o tom? Co tím sleduje? Nesmíme mluvit o našich dějinách, zvláště o těch konfliktních s Němci? Němci, zejména ti tzv. sudetští, o tom mluví neustále a stále dokola. Zpravidla lžou. Viní nás ze zločinů proti lidskosti a z genocidy. My nemáme ani vzpomínat na 15.3.1939, natožpak se bránit proti lžím a přepisování dějin, zvláště když nás z těchto zločinů obviňují ti, co se na nich podíleli, co je spáchali? Vládneme si v republice ještě my? Nebo se jedná o nějaký skrytý protektorát, v němž nám vládnou podle cizích pokynů ti, co slouží jiným zájmům, než těm českým a republice. Sledujte politiku politických stran. U těch vládních nyní kraluje tzv. strategický česko-německý dialog, co znamená pro nás asi již téměř víme. Co další politické strany? Také téměř nic k česko-německým vztahům. Ani se nebrání neustálým protičeským útokům, pokud ano, pak náhodně a v co nejmenším rozsahu. Ale takto republiku před novým 15. březnem neochráníme! Jdeme po cestě, která se nebezpečně podobá té druhorepublikové. Máme toho více než dost! Chceme změnu! Proveďme ji demokraticky, volebními lístky. Víme přece, které politické strany republiku i nás zavádějí. Dejme jim ve volbách za vyučenou! Ale zpět k tématu!

15. březen byl prvním krokem našeho národa na cestě k jeho násilnému zániku. Podle plánů Němců, včetně těch tzv. sudetských, měl být zničen. Část postavena ke zdi, část vyhnána a zbytek germanizován. Genocida českého národa byla nejenom plánovaná, ale již v průběhu války postupně uskutečňovaná. Poslední hřeb do naší národní rakve chtěli Němci zabít po vítězné válce. V Čechách na Moravě nemá Čech co dělat. Je to dávný říšský prostor a musí být osídlen Němci. Hle, nadlidé ve své zvířeckosti!

Všichni dnešní germanofilové a sudetomilové by měli vědět, že Němci chystali naši likvidaci. Zabránili jim v tom vítězní spojenci. Nás osvobodila Rudá armáda a Američané. To jsou fakta, která nikdo nemůže zpochybnit. Nezapomeňme na to !

Stále slyšíme slova, že co bylo ukradeno, musí být vráceno. Což Němci neokrádali postupně celou naší republiku? Ale ano, okrádali ji a vykradli, ale přesto naši sudetomilové dělají, jako by se nic nestalo. Když jim připomenete, že Němci by nám měli zaplatit reparace, nechávají se zpravidla slyšet, že reparace nejsou na pořadu dne a následuje bla, bla, bla. Ale reparace jsou dávno zralé k vymáhání! Jen oni kvůli své až otrocké závislosti na Německu, nestatečnosti se bojí je vymáhat. 360.000 našich lidí padlo v boji s Němci. Ti, co nám vládnou, přestože na ně zapomněli, dokonce se ohánějí obranou českých zájmů, ve skutečnosti je však zrazují. Národu předvádějí a vnucují novodobého Hitlera – Putina, znacizované Němce a jejich zločiny chtějí překrýt údajně agresivním ruským národem. Přepisování našich dějin nabylo dosud nebývalých rozměrů. „Naši reprezentanti“ nám chtějí vnutit nové přátele – Němce a nové nepřátele – Rusy. To se jim však nikdy nepovede! Český národ nemohou vyměnit! My je však demokraticky vyměníme!

Ale kde jsou ti, kteří neustále křičí, ještě i dnes, co bylo ukradeno, musí být vráceno? V tomto sboru převládali a převládají hlasy bělobrádkovců a topistů, k chóru se připojují i někteří odeesáci, zelení. Sbor těchto hlasů je však jen slyšet, když jde o církevní restituce. Jde-li o to, co nám rozkradli a zničili Němci, jakoby nějaký sbormistr mávnul rukou a není slyšet živáčka. Také nemluví o tom, že Rusko nám zaplatilo bez tahanic dluh ještě z doby sovětské éry. Ani to není dobré připomínat pro tyto dámy a pány. Nehodí se jim to k obrazu nepřítele, který sami tak prosazují. Ubohost nad ubohost!

Jsme Slované. Nám nejbližším národem jsou Slováci, nikoliv Bavoři, Němci. Strategický dialog můžeme vést jen a jen se Slováky, nikoliv tedy s Němci, blízce spolupracovat pak můžeme s dalšími státy V 4 a tradičními spojenci. Rusové v druhé světové válce měli hlavní zásluhu na porážce nacistického Německa. Oni nejvíce přispěli k tomu, že náš národ byl zachráněn před likvidací Němci. Oni především zabránili silou svých zbraní, že v našich odvěkých sídlech žijeme my, Slované, a nikoliv Němci. Je to snad málo na to, abychom našim osvoboditelům, včetně Američanů, byli vděční? S námi je i 144 tisíc sovětů, kteří na našem území padli v boji s Němci. Nevrátili se domů. Chyběli v rodinách jako otcové, synové, dcery. Kolik slz jejich matky a manželky proplakaly. Nezapomínejme na to! Nikdo nemůže z těch, kdo zachránili český národ před zničením, udělat naše nepřátele! Tyto snahy, které jsou již snadno pozorovatelné, jsou v hrubém rozporu s lidskou přirozeností, s lidskou vděčností.

Nezapomínejme především ani na 360 tisíc našich lidí, kteří obětovali své životy v boji s nacistickým Německem! I ono přispěli svým dílem k osvobození našeho národa a k obnovení Československé republiky. Jejich utrpení, oběť nás zavazuje. Odkazu našich legionářů, vojáků druhého odboje, prezidentů T.G. Masaryka, dr. E. Beneše věrni zůstaneme!
J. Skalský

 

Hlad a zima na bojištích i v monarchii

27. 2. 2018

Pro tísnivý nedostatek uhlí zastavuje se vyučování na četných obecných, pokračovacích i měšťanských školách. Peníze rak. v zabraném Ruském Polsku nejsou vůbec přijímány, naši vojáci za ně ničeho nekoupí. Naše koruna má v neutrálním Švýcarsku cenu 40 hal. Ve Vídni obmezují provoz elektr. drah, pro nedostatek personálu a uhlí. Ve Vídni pekou chléb z ovesné mouky, ale i toho jest nedostatek.
19. ledna.

https://archive.org/stream/kronika_svetove_valky/kronika_svetove_valky_djvu.txt

 

Okupace Sibiře 1918

12. 2. 2018

ČESKOSLOVENŠTÍ LEGIONÁŘI byli nejbrutálnějšími dozorci a vražícími monstry SIBIŘSKÉHO KONCENTAČNÍHO TÁBORA pod správou USA a   T.G.Masaryka

 

Pravda o táboru v Letech

7. 2. 2018

Pravda o táboru v Letech; byl otevřen 8. srpna 1940 jako pracovní tábor pro osoby vyhýbající se práci, velitelem byl kapitán četnictva Janovský; až 16. prosince 1942 nařídil Himmler deportaci zbylých Romů do Osvětimi .



Pravdu o táboru v Letech jsem popsal již několikrát. Holocaust je pro mě nezpochybnitelná tragédie. Nejsem Žid, ale křtěný valašský katolík, přesto, nebo právě proto, se cítím v Izraeli jako doma, napsal jsem o něm pár knih literatury faktu i románů. Znám tisíc a jednu pravdu o Svaté zemi, která je nad slunce jasnější.Kolikrát asi byl v židovském státu pan Ing. Jan Bartošek z KDU-ČSL…? Nebo v Osvětimi, Dachau či v českých romských ghettech v Chánově a ostravském Přednádraží…? Klidně může přijít pobejt, místo planého žvanění…
Takže pojďme raději blíž k poznání, co to byl tábor v Letech u Písku; otevřen byl 8. srpna 1940 a měl sloužit jako pracovní tábor pro osoby vyhýbající se práci a vést internované osoby k pracovním návykům a tím také k trvalé práci. Takovýchto táborů bylo zřízeno několik desítek po celém území Protektorátu Čechy a Morava.


 

 

Stalingrad, Ani krok zpět

7. 2. 2018

 

Pokud se ve světových médií objeví termín jako "polské koncentrační tábory"

6. 2. 2018

Pokud se ve světových médií objeví termín jako "polské koncentrační tábory" místo správného "německé koncentrační tábory v nacisty okupovaném Polsku", půjde jeho autor na tři roky do vězení...?

 

Chci jich sejmout více

5. 2. 2018

,Chci jich sejmout více". Ruská ostrostřelkyně Lyudmila Pavličenková byla obávanou lovkyní nacistů

 

 

Lyudmila Pavličenková byla ruskou snajperkou, která byla jednou z nejlepších ve svém ,,oboru".

Lyudmila Pavličenková se řadí k ruským ženám, které patřily mezi odstřelovačskou elitu za druhé světové válka. Nejen ona, ale i další ruské ženy v mladém věku bojovaly proti nepříteli jako velmi úspěšné snajperky, za což byly i vyznamenávány. 

psali jsme: Britský ostreľovač zastrelil džihádistu na vzdialenosť 2,5 kilometra !

Pavličenková se narodila v roce 1916 v ukrajinském městě Bila Cerkva. Když jí bylo 14 let, tak se rodina přestěhovala do Kyjeva, kde si Pavličenková velmi dobře vedla ve škole. Zároveň vynikala ve sportu, byla výbornou sprinterkou a dokonce skákala o tyči. 

V roce 1937 úspěšně absolvovala studium historie a pracovala na doktorátu, když v červnu 1941 začala nacistická invaze do SSSR. Kyž se to stalo, byla jednou z prvních, která se dobrovolně přihlásila do armády, kde se stala posilou ženských snajperek v Rudé armádě. V té době jich bylo asi 2 000 a brzy se z oddílu stala obávaná jednotka. V srpnu 1941 byla Pavličenková poslána do prvních bojů na frontě, což pro ni byl křest ohněm.

Ozbrojena sovětskou samonabíjecí puškou SVT-40 šla neohroženě do boje bránit svoj vlast proti německým invazorům. Na konci srpna už měla 100 potvrzených zabití nepřítele a byla povýšena. V říjnu byla její jednotka evakuovaná z ukrajinské Oděsy, když byl přístav obklíčen Němci. Zde došlo mimo jiné k lítým snajperským soubojům jako z akčního filmu. Pavličenkové se však podařilo vyváznout a na konto si připsala dalších 36 potvrzených zabití.

A to nebylo zdaleka vše :   . . . . .

 

Polští lovci pokladů prohlašují, že objevili "ZLATÝ VLAK" nacistů !

8. 1. 2018

Za zlatý vlak v Polsku označují hitlerovský obrněný vlak o délce okolo 150 metrů převážející drahocenné kovy a možná i zlato. Vlak na konci druhé světové války vyjel z německé pevnosti Breslau (nynější polské město Wroclaw) do Walbrzychu, poté tajemně zmizel

 

POĽSKO-NEMECKÉ PRIATEĽSTVO

4. 1. 2018

Predvojnový poľský prezident Ignacy Mościcki na poľovačke s Hermannom Göringom (nájde niekto fotografiu Stalina na poľovačke s Hitlerom?)

https://pp.userapi.com/c637418/v637418483/5af11/JMkyPSgPvF8.jpg

Mościcki i Goering na polowaniu - Białowieża 1935-37.

Trzy filmy zmontowane razem, każdy z innego archiwum. Pan Prezydent Mościcki oraz Hermann Goering, który wiztytował Polskę kilkukrotnie z misjami dyplomatycznymi. Polowanie w Białowieży było świetnym elementem polskiej dyplomacji. Zapraszano głowy państw i przedstawicieli dyplomacji zagranicznej, zarówno Niemiec, jak i Włoch, Francji, Wielkiej Brytanii, itd. Jednym słowem ogromny polski zasób naturalny w służbie dyplomacji II RP.

 

Novoroční dilema z koncertu Vídeňských filharmoniků ve stínu dávné kolaborace mnoha jejích hudebníků s NSDAP

4. 1. 2018

 

O zločinech wehrmachtu v Rusku vypráví německý generál W. von Thoma THOMA, generál něm. tankových jednotek

25. 12. 2017

 

Rozhovor Haló novin s Annou a Jelenou Koněvovými, vnučkami sovětského maršála Ivana Stěpanoviče Koněva (1897-1973)

20. 12. 2017

Anna (vlevo) a Jelena Koněvovy před pražskou sochou jejich dědečka
 

Путин это Риббентроп, Крым это Судеты

16. 12. 2017

 

Paříž (1944) vítá Američany (zajatce Němců)

13. 12. 2017

 

Karel Hašler (*31.10.1879, + 22.12.1941)

7. 12. 2017

Hlava mi klesá uprostřed boje,
dech poslední patří jen vám, vy Čechy krásné, vy Čechy krásné; ty Praho moje! Budete žít, já umírám…

 

1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6

následující »