Jdi na obsah Jdi na menu
 


Den hanby západních mocností Anglie a Francie

26. 9. 2013

Hlavní aktéři Mnichovské dohody: zleva Neville Chamberlain, Édouard Daladier, Adolf Hitler a Benito Mussolini. Zcela vpravo hrabě Ciano, italský ministr zahraničí.

Den hanby západních mocností Anglie a Francie

V neděli 29. září uplyne 75 let od Mnichovské dohody, která otevřela dveře Hitlerovi k rozpoutání 2. světové války

Před pětasedmdesáti lety, 29. září 1938, podepsali představitelé evropských mocností - premiér Velké Británie Neville Chamberlain, předseda francouzské vlády Édouard Daladier, italský diktátor Benito Mussolini a německý vůdce Adolf Hitler tzv. Mnichovskou dohodu, ve které odsouhlasili postoupení části československého území (Sudet) Německu. Dohoda znamenala podle historiků faktický počátek druhé světové války. Diktát, kterému se o den později podvolila československá vláda, znamenal nejen zánik jedné z posledních demokracií předválečné Evropy - Československa, ale také značně usnadnil naplňování Hitlerových světovládných plánů.

Přijetí dohody vládou a prezidentem vyvolalo šok mezi československým obyvatelstvem, které v roce 1938 bylo už dvakrát mobilizováno na obranu státu (v květnu a v září). Prezident Edvard Beneš rozhodnutí obhajoval slovy: »Kdybychom nepřijali, udělali bychom čestnou válku. Ale ztratili bychom samostatnost a národ by byl vyvražděn.«

Dohoda, která vznikla bez účasti československých zástupců, byla zpočátku vydávána za akt zajišťující Evropě mír. Rozhodnutí britských a francouzských politiků (fašistická Itálie byla spojencem nacistického Německa) však podle hodnocení historiků bylo krátkozraké a de facto umožnilo pozdější vojenské úspěchy wehrmachtu při dobývání Evropy - Hitler totiž bez boje získal klíč k zemi, jejíž vojenský potenciál a vyspělý průmysl patřil ke špičkám tehdejšího světa.

Bezprostředním následkem mnichovského diktátu bylo nucené postoupení Sudet Německu a dalších československých území Polsku a Maďarsku. Dohoda začínala slovy: »Německo, Spojené království, Francie a Itálie se shodly ... na odstoupení sudetoněmeckého území... Vyklizování započne 1. října... bude provedeno do 10. října, a to bez ničení jakýchkoli zařízení«. Mnichov tak znamenal pro neněmecké obyvatele, kteří se nechtěli stát druhořadými občany německé říše, nutnost urychleného opuštění majetku a přesídlení do českého vnitrozemí. Na rozhodování a organizaci byla velice krátká doba - německá armáda překročila hranice 1. října. Většina sudetoněmeckých obyvatel ji vítala.

Republika přišla o 30 procent území s téměř 34 procenty obyvatelstva, tedy o 41 098 km2 a 4 879 000 obyvatel. Německem bylo obsazeno 28 680, Maďarskem 11 830 a Polskem 1086 km2. Pohraničí do konce roku 1938 opustilo více než 114 500 Čechů, 11 500 německých antifašistů, 7000 Židů a přibližně tisíc osob jiných národností. Pod svrchovanost Německa, Maďarska a Polska se dostalo asi 1 161 600 osob české, slovenské, případně ukrajinské národnosti.

Československo ztratilo rovněž 33 procent průmyslových závodů. Hitler bez boje získal pásmo pohraničních pevností, podle odborníků srovnatelné s pověstnou francouzskou Maginotovou linií, což v podstatě znamenalo ztrátu obranyschopnosti.

Nucenému odstoupení pohraničí předcházelo v Československu několikaleté působení separatistické Sudetoněmecké strany v čele s Konradem Henleinem, který se později stal ochotným nástrojem Adolfa Hitlera. Pro mezinárodní prosazení plánů na připojení Sudet k Německu byl rozhodující postoj Velké Británie. Její premiér Chamberlain, stoupenec tzv. politiky appeasementu, věřil v dohodu s Hitlerem, kterého měly uspokojit ústupky mocností. Jak později řekl, nepovažoval za nutné, aby se Británie vojensky angažovala v »nějakém sporu ve vzdálené zemi mezi lidmi, o nichž nic nevíme«. Chamberlain se již 15. září 1938 dohodl s Hitlerem na odstoupení Sudet, Británii však na rozdíl od Francie nevázala s ČSR spojenecká smlouva.

Mnichovská dohoda však ani nezachránila mír, ani nevedla k britsko-německé spolupráci, ani neuspokojila Hitlerovy požadavky a ani neuchránila zbytek ČSR před okupací. Navíc také neposloužila sudetským Němcům, kteří byli po válce z Československa vypovězeni.