Jdi na obsah Jdi na menu
 


Epizoda 13: Proč dal Londýn Hitlerovi Vídeň a Prahu, část 1.

25. 8. 2017

Nikolaj Starikov

 

Státní hranice jsou zřizovány lidskými bytostmi a mohou být lidskými bytostmi i měněny. (Adolf Hitler: Mein Kampf)

Diplomacie, se všemi konvencemi svých forem, uznává pouze reálná fakta. (Charles de Gaulle)

Všechny činy Adolfa Hitlera, od chvíle, kdy se dostal k moci v r. 1933 do r. 1939, by bylo možné popsat jako jeden triumf za druhým. Obstál v každé výzvě, které čelil: stal se hlavou země, vrátil Německu ztracená území bez boje a dostal od Anglie a Francie svolení přezbrojit. Ale stojí před ním další úkol a selhání nyní by učinilo všechny jeho předešlé úspěchy téměř bezpředmětnými. Nové mocné sebejisté Německo potřebovalo zaútočit na SSSR. Jeho armáda potřebovala nástupiště, kde by mohla rozmístit své armády pro invazi. Jinak by bylo nemožné vtrhnout do Ruska. Nakonec nezáleželo na tom, kolik tanků a letadel Hitler měl nebo jestli byla stará či nová, dokud Německo nemělo hranici se Sovětským svazem. Diplomaté Anglie a Francie zápolili s tím, jak tento problém vyřešit.

[Územní exp...]

Územní expanze nacistického Německa 1933-1939

Zatím, jako v případě Sárska a Porýní, si Hitler vzal zpět území, která dříve patřila k Německé říši, a západní politici mu zaručili „shovívavost“. Nakonec Němci si brali zpět jen to, co bylo „jejich“, a tak zavřeme oči.

Nicméně nyní se situace změnila. Rakousko se stalo Hitlerovou první skutečně „cizí“ obětí. A nebylo to proto, že to bylo rodiště budoucího německého Führera, Adolfa Schicklgrubera. Ani nebudeme zmiňovat příbuznost mezi etnickými Němci v Německu a Rakousku. To necháme řešit lingvisty a etnografy. My se zaměříme jinam: poprvé Hitler použil hrozby násilí a síly, aby donutil kancléře nezávislého rakouského státu podepsat smlouvu s Německem, která menší zemi zbavovala její nezávislosti.

11. února 1938 Hitler povolal rakouského kancléře Kurta von Schuschnigga do Berchtesgadenu. Führer okamžitě prohlásil, že rakouský vůdce by se měl zbavit jakýchkoliv iluzí o pomoci z Itálie, Francie či Velké Británie (1).

Po těchto „plodných“ diskusích von Schuschnigg odjel do Vídně, stále bez toho, aby podepsal dohodu s Německem nebo se podvolil této nemaskované zastrašovací taktice. Jeho jedinou cestou, jak odolat tlaku Německa, bylo ukázat světu, čím Hitler vyhrožoval. Pokud by mezinárodní společenství reagovalo rozhodně, Hitler by nebyl schopen schramstnout rakouský stát.

[Rakouský k...]

Rakouský kancléř Kurt von Schuschnigg v r. 1934.

Kurt von Schuschnigg vkládal naděje v ochranu „civilizovaného lidstva“. A až donedávna Britové a Francouzi zaujímali k rakouské otázce nesmlouvavý postoj. Použili všechny dostupné prostředky, aby se pokusili zabránit vytvoření sjednoceného německého státu v Evropě.

Když zkolabovala Habsburská říše, Národní shromáždění nového demokratického Rakouska rozhodlo, že si přeje připojit se k novému demokratickému Německu. Nicméně země Entente nerady viděly své bývalé nepřátele v takové pozici obnovené síly. Nejen, že dělaly co mohly, aby zajistily, že toto rozhodnutí rakouského Národního shromáždění nebude nikdy realizováno, ale do Versailleské smlouvy dokonce začlenily ustanovení, které činilo nemožným, aby Německo pohltilo svého souseda: „Německo uznává a bude respektovat striktně nezávislost Rakouska…, souhlasí, že tato nezávislost bude nezcizitelná, vyjma se souhlasem Rady Ligy národů.“ Ale pro jistotu bylo podobné ustanovení začleněno i do smlouvy ze St. Germain, kterou vítězové podepsali s Rakouskem: „Nezávislost Rakouska je nezcizitelná… Následně se Rakousko… zdrží jakýchkoliv činů, které by mohly přímo či nepřímo, nebo jinými prostředky, narušit jeho nezávislost…“

V krátkosti, Anglie a Francie vzdorovaly jakýmkoliv pokusům německého sjednocení. Ale jen dokud se v Německu nechopil moci Adolf Hitler!

 

Porovnejme několik faktů :  

 

 

Epizoda 13: Proč dal Londýn Hitlerovi Vídeň a Prahu, část 1. - Zvědavec

www.zvedavec.org