Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kat českého národa

25. 7. 2015

Prvního německého válečného zločince popravili Češi
V červnu 1941 nacistické Německo napadlo Sovětský svaz, a tím otevřelo novou válečnou frontu.

Zvýšila se hospodářská, dopravní i vojenská role protektorátu. Hospodářské vykořisťování začalo po obsazení našich zemí. Plná skladiště potravin a jiných potřeb, přichystaných jako rezerva před Mnichovem, byly nacisty vypleněny a odváženy do Německa, stejně jako část úrody. Bylo zavedeno vázané hospodářství. Našim lidem byly přiznány jen minimální příděly. Němci, kteří se sem houfně stěhovali, byli podstatně zvýhodňováni.

Přistěhovalci zde zakupovali i velkostatky. Obcím byly předepsány nucené dávky. Dělníci byli vábeni na práci v Německu za výhodných podmínek, ale zhoršující se zdejší podmínky a nálety tento zdroj uzavřely. Potřeba pracovníků byla pokrývána zavedením všeobecné pracovní povinnosti. Pracovní úřady zařazovaly do pracovního procesu všechny postradatelné síly (totální nasazení), které postihlo hlavně ročník 1924. Továrny přecházely do německých rukou, peněžní ústavy byly postaveny do služby financování války. I školní děti musely spořit, sbírat odpadové hmoty.

Dosavadnímu zastupujícímu říšskému protektorovi von Neurathovi byla vyčítána Hitlerem přílišná shovívavost, byl odvolán a na jeho místo nastoupil 27. září 1941 Reinhard Heydrich, proslulý nelidským vražděním Norů. To už měli Němci na svém kontě popravy komunistů. Koncem léta bylo zatčeno pět tisíc důstojníků a vojáků. Mnozí byli popraveni bez soudu, další skončili v koncentračních táborech.

V Praze se Heydrich uvedl vyhlášením civilního stanného práva. 28. září nechal zatknout odpoledne protektorátního ministerského předsedu gen. Aloise Eliáše. (měsíc předtím se ho Němci snažili podplatit.) Byl 1. 10. odsouzen k trestu smrti a popraven. Byl to začátek likvidace vrcholných představitelů domácího odboje. Popraveni byli gen. Josef Bílý a gen. Hugo Vojta (oba v protifašistické organizaci Obrana národa) pro „velezradu“, další civilisté pro „sabotáž“. Náčelník České obce sokolské Antonín Pechlát byl zastřelen v ruzyňských kasárnách. Skončené stanné právo 20. l. 1942 mělo na svém kontě 486 rozsudků smrti, 2242 deportovaných do koncentračních táborů a bezpočet umučených bez soudu.

Měl udělat v Praze pořádek
Svého nejschopnějšího nacistu (a všeho schopného) Reinharda Heydricha, „muže se srdcem ze železa“, poslal Hitler řídit protektorát. V té době měl už za sebou slušnou kariéru. Byl blízkým spolupracovníkem Henricha Himmlera a druhý nejvýznamnější představitel SS generál policie. To mu nebránilo ve vedení informací o nejvyšších nacistech i ostatních a jeho soukmenovci si nikdy před ním nemohli být jisti. Po straně mu vyčítali babiččin židovský rasový poklesek, velkoryse mu prominutý za jeho zásluhy.
Kdysi sloužil u válečného loďstva, ale skončil prý pro milostný románek. Byl mjr. Luftwaffe v záloze, věnoval se i akrobacii, prováděl průzkum Velké Británie, Skotska a přes vůdcův zákaz i na východní frontě. Zde však musel nouzově přistát – o návratu do Německa jsou rozporuplné fámy. Reprezentačně šermoval. Podle manželky Liny krásně hrál na housle, byl vzorný otec a manžel. To poslední moc neplatí. Pro své okolí byl „Nebezpečný Jindřich“, věděl, že hodnostáři SS jsou nazýváni „krvavými psy“. Jeho pohled poněkud mongoloidní očí v asymetrické tváři děsil kontaktované.
Pražské působení bylo velkým vyznamenáním a vysněným úkolem Heydrichovy kariéry. Patřil totiž k několika vyvoleným, kteří se sešli 20. ledna 1942 v Berlíně- Wannsee na konferenci, která jednala o konečném řešení židovské otázky. Zde také za účasti Adolfa Eichmanna sdělil, že ho říšský maršál pověřil přípravou dokumentů se zřetelem na otázku konečného řešení židovské otázky. Za hlavní úkoly byly považovány: Vytlačení (likvidace) Židů z jednotlivých oblastí německého národa a vytlačení z německého životního prostoru. Po právní stránce vydláždil cestu holocaustu ambiciózní právník H. Globke, který se osobně zasadil o likvidaci 20 tisíc makedonských Židů. Po válce se stal válečný zločinec tolerovaný Američany vlivným ředitelem úřadu kancléře K. Adenauera a působil zde až do r. 1963.

Nešlo však jen o Židy. Krvavý pes Heydrich měl v protektorátu další důležitý úkol: Zlikvidovat českou inteligenci, zničit český národ, zgermanizovat ho a rasově změnit. Mělo to být konečné řešení národa, státu a území. Popravy a represe vedly k aktivizaci podzemní sítě protinacistického odboje.
Ve své knize Můj život s Reinhardem Lina Heydrichová píše: „Jsem ještě dnes toho mínění, že úloha, kterou měl tenkrát můj muž, byla čistě pozitivní.“
Život na zámku v Panenských Břežanech byl pro ni velkolepý. „Až doposud se Reinhard snažil vyhovět rozkazům svých nadřízených (Hitler, Himmler, Göring). Nyní se snažil rozhodovat sám. Byl přesvědčen, že v Praze musí plnit poslání. Po r. 1919 pohlížel na Československo jako na stát, který vzhledem ke své poloze, musí být závislý na některém sousedním. Vadilo mu řešení sociálních otázek, nemocenské pojištění, důchodové zabezpečení, systém dovolených.“ Proto zavedl systém zvýhodňující Němce, dostal pod kontrolu černý trh, slíbil beztrestnost za dodatečné splnění dodávkové povinnosti.
„Heydřišce“, jak ji personál potajmu říkal, se pobyt na Hradě nelíbil. Proto se usídlili na zámku v Panenských Břežanech. Až dosud nebyl její muž nucen pronášet veřejné projevy, ukazovat se. Polovinu týdne trávil v Berlíně. Rodině blízký Němec při návštěvě v Břežanech vyprávěl paní domu, jak jeho jednotka narazila za frontou na popravčí komanda, provádějící masovou likvidaci Židů – „říkají tomu Akce Reinhard.“
Podle knihy byl prý Heydrich přesvědčen, že české obyvatelstvo k němu pociťuje vděk a nejen za to, že je nezatěžuje břemenem války!!! Řada úvah v knize je účelová a psaná pro německé občany. Vyvracejí je zdejší pamětníci, sloužící kdysi na zámku. Manžel ovšem netrpěl. žádné vměšování do služebních záležitostí. Ona sama by nikdy žádnému Židovi neublížila – manžel je chtěl jenom vysídlit!“ ... Svatá prostoto!

Odpočítávání času
Blížil se Den D. Německé orgány věděly, že z britských letadel byli nad protektorátem vysazeni „zvlášť vycvičení emigranti z někdejší české armády“ a pátralo se po nich. „Zavraždění mého muže se však považovalo za něco zcela vyloučeného“ (z knihy Liny Heydrichové).
A přece se to stalo. Dva českoslovenští parašutisté Jan Kubiš a Jozef Gabčík čekají v kobyliské zatáčce, aby uskutečnili dlouho v Londýně připravovaný atentát na kata našeho národa – Heydricha. V asi 10.32 přijíždí auto. Gabčík chce vypálit – samopal nespustil. Heydrich se chystá střílet z pistole. Připravený Kubiš háže bombu. Výbuch vyrazí dveře auta... Utočníci prchají, zraněný Heydrich je převezen do Nemocnice Na Bulovce. Co kromě signálu dělal další aktér Valčík? Po osmi dnech na následky zranění – 4. června 942 Heydrich umírá. Byla to za války první poprava německého válečného zločince. Popravu provedl český protifašistický odboj.
Hitler požadoval za pomoc pachatelům vystřílení celých rodin a deset tisíc rukojmí. Státní tajemník říšského protektora K. H. Frank se však obával všeobecného povstání. Po diskusích bylo rozhodnuto vyhladit Lidice.
Rozkaz, vykonaný 10. června 1942, zněl „Všichni dospělí muži budou zastřeleni, ženy odvezeny do koncentračních táborů. Děti shromáždit a v případě zjištění možnosti jejich poněmčení, předat německým rodinám do Říše na výchovu. Na splnění rozkazu se přijel podívat K. H. Frank i na to, jak vypadá vesnice srovnaná se zemí.
Po represích „za schvalování atentátu“ a zastrašování i tomu, že za zradu kamarádů Karel Čurda přijal vypsanou odměnu, došlo na závěrečný akt. Pravoslavný kostel v pražské Resslově ulici, kde se sedm parašutistů ukrývalo, byl obležen a krypta zaplavována vodou. Stateční obránci v těchto chvílích obrátili zbraně proti sobě. Patriarcha Gorazd II. a další byli popraveni. Do konce války ještě zbývalo mnoho času.
Připravil (pn)

Slovanská vzájemnost, č. 188, červen 2015, str. 7