Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pietní vzpomínka - 70.výročí stanného soudu na Morávce

12. 12. 2014

 

P I E T N Í  V Z P O M Í N K A

 

70.výročí stanného soudu na Morávce

 

se uskuteční 14.prosince 2014 ve 13.hod. položením věnců a květin

u pamětní desky hotelu Partyzán

a programem s kulturním vystoupením v sále hotelu

 

ve 12.30 hod. proběhne položení kytic a věnců u Památníku partyzánů na Morávce

 

 

 

 

Partyzánská obec Morávka není zapomenuta

 

Obec Morávka v Moravskoslezských Beskydech na Frýdeckomístecku je vklíněna mezi horské masivy Travného a Slavíče na 87 kilometrech čtverečních a délce dvanácti kilometrů. Rozbíhá se do četných údolí kolem řeky Morávky, již napájí řada přítoků a potoků. Obyvatelé Morávky, nedbajíce hrozeb a nejvyšších trestů, se významně podíleli na nejrozličnějších formách protifašistického boje za druhé světové války.

Odboj a hrdelní tresty

Mnozí byli zapojeni do ilegálních skupin a organizací, provádějících sabotáže například v blízké sklárně v Raškovicích, kde se vyráběla speciální skla pro letadla a ponorky. Stejně tak úspěšně sabotovali výstavbu důležité strategické silnice údolím Morávky, kterou Němci v průběhu šestileté okupace Československa nebyli schopni dokončit. Odbojáři také narušovali a zpomalovali těžbu dřeva v lesích, v nichž bylo nacisty nemilosrdně drancováno jejich přírodní bohatství. Krajem se také šířily informace a zprávy ze zahraničí, získané nedovoleným poslechem rozhlasových přijímačů. A to i přesto, že na každém rádiu musela být připevněna výhrůžka: Pamatuj, že poslouchání zahraničního vysílání se trestá doživotním žalářem nebo smrtí. Nejrozsáhlejší však byla podpora obyvatel partyzánskému hnutí. Daleko nebyl od pravdy předseda německého stanného soudu 14. prosince 1944, který před vynesením hrdelních trestů prohlásil: Dnešní přelíčení působí na německý soud takový dojem, jako by celá Morávka byla ve spojení s partyzány. Všechny tyto a jim podobné činy, projevy a konkrétní akce protiněmeckého odporu dokazují, že jak český národ, tak i občané Morávky se nikdy nesmířili a neztotožnili s německou nadvládou a pořádky, které násilnými a brutálními způsoby se snažili u nás zavádět.

Dvě mobilizace proti Hitlerovi

V atmosféře stále zjevnějšího ohrožení republiky ze strany hitlerovského Německa jsou i na Morávce vyhlášeny dvě mobilizace. První se odehrála na jaře 1938, kdy v noci z 20. na 21. května obdrží více než 230 mladých mužů povolávací rozkazy k okamžitému nástupu na shromaždiště v Místku. Druhá pak v září téhož roku. V obou případech nástup záložníků proběhl organizovaně a disciplinovaně. Nenašel se ani jediný případ neuposlechnutí odvodní povinnosti. Vyprovázeni rodinnými příslušníky, sousedy a známými, nastupovali jako jeden muž, odhodláni bránit republiku proti německé hrozbě. Jakási mobilizace či odvody do polské armády byly vyhlášeny v okupované části Morávky beckovským Polskem. Týkaly se 65 Morávčanů. Přesto, že jsou dvakrát úředně vyzváni, nedostavil se nikdo! Naprázdno vyzněly i urgentní apely polské vlády k přijetí polské státní příslušnosti.

Konfidenti a zrádci národa

I nad Morávkou se zatáhla mračna nastávající šestileté okupace. Také tady okupanti postupovali se vší razantností, aby nikoho nenechali na pochybách o svých úmyslech nastolit a zavést krutý a genocidní protektorský režim. Ještě týž den 15. března 1939 projela Morávkou dvě nákladní auta s po zuby ozbrojenými vojáky. Následovala záplava německo-českých plakátů, dávajících obyvatelstvu na vědomí zřízení Protektorátu Čechy a Morava a nařízení jízdy vpravo. Hladoví němečtí vojáci rázem vykoupili v obchodech všechny potravinové produkty. Na úřadech, veřejných i jiných budovách byly vyvěšovány velkoplošné prapory se zlověstným černým hákovým křížem. Na četnické stanici a obecním úřadě jsou zabaveny symboly čs. státní moci. Zde musí být odevzdány všechny střelné zbraně, v legálním držení. Ve školách se nevyučovalo. Učitelé seznamovali žáky se vzniklou situací a následky této naší národní tragédie a katastrofy. V následujících dnech jsou v učebnicích začerňována slova, věty, ale i celé odstavce, připomínající existenci a fakta o ČSR. Morávčané, tradičně přicházející na bohoslužby do kostela, se musí podrobovat kontrolám okupantů. Kdo neměl u sebe doklady totožnosti, byl vrácen zpět. Jen nepatrná část, jednotlivci, projevovali s okupací souhlas a sympatie. Ti se pak později vůči svým spoluobčanům projevili velice neslavně. Jako konfidenti, udavači a zrádci národa!

Převádění vlastenců do emigrace

Do historie protifašistického odboje se Morávka významně zapsala převáděním uprchlíků přes hranice, jejichž počet zesílil po 15. březnu 1939. Především to byli vojáci čs. armády, kteří pak tvořili základní kádr vojenských jednotek na Východě a Západě. Dále to byli politici, studenti, Židé a další osoby pronásledované gestapem. Třicetikilometrová hranice s Polskem a Slovenskem, horský, zalesněný a členitý terén, především však stateční a nebojácní Morávčané, ochotní kdykoliv každému poskytnout pomoc - to byly základní předpoklady, aby exulanti mohli protektorátní hranice bezpečně překonávat. Do převádění se aktivně zapojili řidiči autobusů, listonoši, zvláště pak majitelé pohostinství.

Němečtí financové a konfidenti

Již 17. března 1939, pouhé dva dny po okupaci, jsou na Morávce dislokováni první němečtí finanční strážníci, jejichž stavy se postupně rychle navyšují. Ve Velkém Lipovém, Slavíči a Uspolce mají financové k dispozici dva narychlo postavené sruby. Z tohoto důvodu je jako naprosto nežádoucí odvolána z Morávky čs. finanční stráž. Jedním z hlavních úkolů financů je polapit každého, kdo se pokusí o přechod do emigrace. Nejenom je, ale i místní občany, kteří jim v převádění pomáhali. Ve spolupráci s ostatními represivními složkami německého potlačovacího aparátu a místními konfidenty se financové zaměřovali i na získávání kompromitujících a usvědčujících údajů, stupně loajality s okupačním režimem, na pozorování názorové hladiny občanů Morávky vůbec. Nezřídka se chovali i jako provokatéři.

Paradesantní skupina Wolfram

Do katastru Morávky je 13. září 1944 vysazena šestičlenná paradesantní skupina, které velel kapitán Otisk. Má splnit nesnadný úkol: rozvinout a vést partyzánský odboj v Beskydech. Od prvních dnů členové výsadku statečně a neohroženě překonávají nemalé obtíže a nástrahy. První citelnou ranou je skupina zasažena šestý den, když po seskoku u Horákova hostince padne do nastražené léčky radista rotmistr Svoboda i s radiostanicí. Tím je znemožněna výsadku nezbytná komunikace s londýnským odbojovým ústředím. Parašutisté ale před pohromou nekapitulují. Ihned navazují spolupráci s hajnými, kteří jim poskytovali lovecké sruby k ubytování, a také s místními občany, vlastnícími rozhlasové přijímače, aby tak zabezpečili odposlech vysílání z Londýna a přijetí hesla Voláme kapry. Toto smluvené heslo sloužilo pro příjem nezbytného materiálu pro plnění určeného poslání. Parašutisté ještě navázali intenzivní součinnost s dalšími odbojovými, zpravodajskými a partyzánskými skupinami. Na klíčovou koordinační schůzku s odbojovou organizací Rada tří je vyslán kapitán Bierský, kterého doprovází konfident brněnského gestapa Kotačka. Ten na hoře Smrk Bierského zákeřně zavraždil a oloupil o finanční obnos, určený pro tuto odbojovou organizaci. Vinou udavačů a zrádců byla skupina dvakrát přepadena - a to 22. října a 3. listopadu 1944. Parašutisté se pokaždé dokázali z obklíčení prostřílet beze ztrát. Přitom ale přijdou o veškerý nezbytný materiál a zásoby na přežití v zimním období. V roce 2005 je vybudována naučná Stezka kapitána Otiska, začínající na parkovišti Morávka - Velké Lipové a končící u Kolařové chaty na Slavíči.

Rozsudky smrti a popravy

V roce 1944 vystupňovali němečtí okupanti v Beskydech teror do nejzazších mezí. S pomocí konfidentů, udavačů a zrádců provedli řadu přepadení, trestních akcí a výprav proti partyzánům a odbojovým skupinám. Ani Morávka nebyla ušetřena od těchto razií. Čtvrtého prosince jsou zaskočeni partyzáni na Začiorce, kteří se přesunovali se zásobami na základnu Malý Trávny. V nerovném boji padli tři sovětští partyzáni, jeden zraněný byl zajat. Usedlost Augusta Koloničného je vypálena a lehne popelem. Otec se synem zahynuli v koncentračních táborech. Devátého prosince esesáci vyrazili na trestnou výpravu proti partyzánské základně v Malém Trávném. Hrdinskou smrtí padlo deset Sovětů a místní občan D. Kotásek. Němečtí fašisté ztratili 39 mužů. O tři dny později na Jeřabině, před hostincem Mury, jsou veřejně popraveni dva mladiství za pokus přejít na Slovensko. Poprava má znamenat výstrahu pro Morávčany. Tak bude naloženo s každým, kdo se pokusí pomáhat partyzánům. Nejhroznější tragédie se odehraje 14. prosince, kdy se na Morávku dostaví opilí členové německého stanného soudu z Brna, aby v sále tehdejšího obecního hostince vedli soudní přelíčení proti 24 mužům, ženám a odrostlejším dětem. Obžalovaní předtím museli protrpět pekelné martyrium výslechů. Bitím, týráním a mučením na nich nacisté vymáhali doznání. Některé odsouzence tak zmasakrovali, že nebyli schopni stát, ani sedět. Leželi na podlaze, přivlečení sem po zemi. Večer je nad nimi vyhlášen rozsudek jménem německého národa. Verdikt trestu smrti zazní nad čtrnácti vlastenci, devět osob je posláno k mnohaletému žaláři, jeden mladistvý dostává devět měsíců vězení. Hned počátkem roku 1945 rozpoutávají hitlerovci další vlnu běsnění a zatýkání. Je vyneseno dalších jedenáct rozsudků smrti. Ta hrůza se děje v době, kdy již doléhá na Morávku kanonáda blížící se fronty od východu, kdy Rudá armáda postupuje do srdce německé říše Polskem, Slovenskem, Maďarskem, a spojenci útočí v Ardenách.

Mučedníci vyhlazeného Javoříčka

Poslední dubnový den roku 1945, kdy je již osvobozena Ostrava za vydatného přispění československých tankistů a letců, přisouvají Němci na Morávku maďarský oddíl s dalekonosnými děly, aby z horského masivu Slavíče přehradnými palbami kryli ústup svých vojsk v Jablunkovském průsmyku. Celá kolona se zastavila na Slavíči. Další postup Maďarům znemožňuje nedokončená silnice, jejíž výstavbu Morávčané sabotovali. Zdejší odbojáři prostřednictvím slovensky mluvících vojáků počali ostatní přesvědčovat o nesmyslnosti pokračování v bojovém nasazení za zájmy nenáviděného Německa. Jejich agitace byla účinná. Svědčí o tom skutečnost, že během krátké doby stačili v okolních lesích a údolích zcela ukrýt na 400 vojáků, 300 koní a 80 povozů s municí.

Tento ojedinělý a mimořádně odvážný čin však v sobě skrýval strašlivé nebezpečí. Do osvobození Morávky ještě zbývalo pět dlouhých dní. A za ten čas se mohla odehrát nejedna tragédie. Obec Javoříčko stejně jako Morávka byla známa spoluprací s partyzány. Tady ještě před příchodem Rudé armády 5. května stačili provést okupanti vražednou a vyhlazovací exekuci. Při ní také vypálili a srovnali se zemí celou obec Javoříčko a pobili všech 38 jejích obyvatel.

Shodou šťastných náhod, ale především rychlým postupem osvobozujících vojsk, byla Morávka od podobných hrůz ušetřena. V časných ranních hodinách 5. května 1945 se Morávčané konečně dočkali toužebné svobody. Postrádali však 68 spoluobčanů, jejichž životy vyhasly na německých popravištích. Skončila šestiletá proklatá německá nadvláda a diktatura.

Nechali zchátrat památníky!

Jako příkladné počínání lze v současnosti označit v Morávce činnost zdejší základní školy a jejího vedení, které dbá na to, aby přebohatá historie protifašistického odboje, projevy vlastenectví, statečnosti, odvahy, ale také nezměrné utrpení a oběti, které občané Morávky v boji za lepší zítřky přinášeli, neupadly v zapomnění. Stalo se tradicí, že v den osvobození školáci navštěvují všechna památná místa a aktivně se podílejí na vzpomínkových pietních shromážděních. Tak pochvalně se bohužel nelze vyjádřit o polistopadových představitelích roku 1989, kteří tehdy vedli obec. Hlavně se provinili nerespektováním zákona číslo 122 z 20. února 2004 v tom, že zanedbali údržbu a nechali zchátrat dříve vybudované památníky, připomínající nastupujícím generacím a četným hostům Morávky onu pohnutou historii obce. Určitou naději, že by mohlo dojít k obratu k lepšímu, je nynější pan starosta, který dal loni 16. srpna příslib k obnovení pamětní desky na restauraci Partyzán. Ale nejde jen o tuto pamětní desku. Jde také o další pamětní místa. Osmašedesát občanů Morávky zemřelo jako hrdinové na německých popravištích a ve vyhlazovacích koncentračních táborech. Nedopusťme, aby jejich světlá památka upadla do zapomnění.

Autoři: František Meca, Jan Jelínek