Jdi na obsah Jdi na menu
 


Senátor Fischer - hanobení odbojářů

27. 3. 2019

 

Francouzský gentleman senátor Fischer

může hanobit odbojáře?

Ondřej Hejma na PL 25.III.2019 ( "Klaus ml.je Havel naší doby! A Bendo,pamatuješ...") je obvykle bystrý komentátor, všechna čest. Jen tentokrát se jako mistr tesař notně utnul v charakteristice pana senátora Fischera s jeho hanobením odbojářů, které nazval kolektivně prasaty. Totiž vůbec to nebylo tak, jak to prezentuje pan Ondřej Hejma, v tomto se prostě zmýlil, když pravil,že pan senátor tuto sprosťárnu utrousil na "adresu těch, kteří se účastnili srazu Svazu bojovníků za svobodu". Tak to prostě nebylo. A jak to tedy bylo?
Předně nešlo o žádný vnitrosvazový "sraz bojovníků za svobodu", jak by pravil mytický Poirot. Šlo o připomenutí hiterovské okupace republiky 15.března 1939, kterou pořádal ČSBS a vystoupili tam pozvaní hosté.
A jestliže podle pana Hejmy, označil někoho pan senátor Fischer za prasata, pak to nebyli jen účastníci a hosté, nýbrž platilo to celé organizaci Českého svazu bojovníků za svobodu. A proto se jako první proti panu senátoru ozval člen svazu, pak JUDr. Hais, a správně prohlásil, že jeho a jeho předky nikdo za prasata označovat nebude, a správně prohlásil pana senátora za osobního nepřítele. A takto se pan senátor - tento podle Hejmovy charakteristiky" francouzský gentleman, pařížský diplomat francouzského vychování", Bože odpusť! - zařadil nikoli do kategorie gentlemanů,ale do kategorie příslušníků Herrenvolku, a vyvolal dojem výraziva pověstných bijců SA manů, kteří nazývali prasaty všechny "neárijce, nepřátele reichu a  nepřátele vůdce a říšského kancléře",není-liž pravda? Touto charakteristikou pan Hejma střelil do pěkně vzrostlého keře!
Samozřejmě my odbojáři a pozůstalí po obětech a bojovnících proti hitlerismu důrazně odsuzujeme sprostý výrok pana senátora, nehodící se do civilisované Evropy. Nazývat přímé účastníky II.odboje proti nacistům a pozůstalé po obětech gestapa, Osvětimi,Mauthausenu a dalších nacistických pekel "prasaty" není jen "mimo mísu"! Takovou urážku musí vyslovit jen osoba, která chová zavilou nenávist k entitě protifašistických bojovníků a pozůstalých. Nikdo jiní by se prostě takto vyjádřit nemohl - a jestliže pan senátor bude dodatečně tvrdit, že myslel pouze jisté osoby a nikoli Svaz jako celek, půjde jen o nejapnou výmluvu.  Zde jsou dvě možnosti výkladu tohoto skandálu. 
Za první, snad to bylo tak, jak uvažuje pan Hejma, že panu senátorovi prostě "ulítly nervy". Potom bychom čekali ihned omluvu,což se nestalo.
Za druhé, byl to výrok záměrně dehonestační,protože vyvolal dojem jakéhosi kolektivního charakteru všech členů Svazu jakožto entity bravu, označovaného vysloveným slovem.
Ono prý podle Nejvyššího soudu platí, že dehonestující není to, co žalovaný zamýšlel, nýbrž to, co způsobil. A pan senátor se dopustil takové sprosťárny, která se nejen příčí občanskému soužití, ale vyvolává i dojem hanobení jisté menšiny občanů pro jejich přesvědčení a příslušnost k ČSBS.
Takže jsme v našem Augiášově chlévě dospěli tak daleko, že "gentlemani francouzského vychování a diplomaté", neváhají užívat taková označení pro nevinné pozůstalé po obětech Osvětimi, sekyrárny, žalářů a koncentráků, pochodů smrti atd.,a dokonce pro účastníky zahraničních armád, kteří jsou členy Svazu - protože urážka zazněla jako kolektivní označení Svazu, nikoli tak,jak to předpokládal pan Hejma! Škoda že tu s námi není hrdina Tobruku a Dunkirku brigádní generál Pavel Vranský, jeden ze zakladatelů ČSBS, ten by jistě pana senátora srovnal. Podle toho,jak jsme jej znali a spolupracovali s ním dlouhá léta, jistě by to učinil. A dle mne by tak učinil i dnes, přestože krátce před smrtí ze Svazu vystoupil. To proto, že odbojáře hanobit je nejen neslušné,ale přímo amorální a nepřátelské vůči odkazu boje za vlast.
Kdyby se pan senátor omluvil za svou sprosťárnu, jistě bychom to vzali jako postižení do úvahy a omluvu bychom asi přijali. Leč nestalo se tak.
Proto stojíme na stanovisku: Pane senátore, omluvte se - nebo podejte demisi.

Dr.Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno I, ČSBS Boskovice
autor je pozůstalý po oběti gestapa, příbuzný obětí Osvětimi a sekyrárny Pankrác