Jdi na obsah Jdi na menu
 


Slovenské národní povstání je součástí i našich národních dějin

1. 9. 2014

Slovenské národní povstání je součástí i našich národních dějin

Rozhovor s předsedou ÚV KSČM Vojtěchem Filipem

Uplynulo sedmdesát let od Slovenského národního povstání. Jeho připomínky jsou a budou v našem tisku sporé. Četl jsem zdůvodnění, že jde o povstání, mající význam pro Slováky, a nikoli pro nás Čechy. Začněme proto otázkou: Co by pro nás Čechy mělo SNP znamenat?

Především - Slovenské národní povstání nebylo jen záležitostí Slováků. Bylo internacionální víc než kterákoli povstání proti nacistům před ním i po něm. Bylo skutečně povstáním nejen Slováků a Čechů - zdůrazňuji slovo Čechů - ale i Rusů, Ukrajinců, Francouzů, Poláků, Maďarů, Američanů, Jihoslovanů a dokonce i protifašistických Němců. Jen Čechů se ho účastnilo podle odhadů na dva tisíce, a to nepočítám vojáky československého armádního sboru, kteří byli posláni do Banské Bystrice poté, co povstání vypuklo, z východu.

Dalším důvodem je aktivizace odboje v českých zemích, především partyzánského v horách na východě Moravy, k němuž došlo po vypuknutí povstání. Pro nacisty to byla veliká komplikace, takže dokonce všemocný Karl Hermann Frank dal pokyn k další vlně represí a násilností.

Kromě toho šlo o povstání lidové, které vypuklo, aniž by zpočátku bylo řízeno z nějakého centra. Nebojím se říci, že organizátory - kteří s něčím podobným sice počítali, ale až později - dokonce zaskočilo. Lid středu Slovenska pochopil, že je třeba se postavit proti luďáckému režimu a opět pozvednout československý prapor, tedy s Čechy společný.

A váš osobní postoj?

Jsem díky rodině Čechoslovák. Ani násilné rozdělení republiky na tom nemůže nic změnit. Navíc jsem přesvědčený Čechoslovák, jenž ví, že v nerozdělené zemi bychom mohli žít lépe než v zemi rozpůlené dohodou dvou tehdejších politických představitelů za potlesku těch, kteří se báli o po Listopadu získanou moc z tzv. pravdoláskového tábora, či v zájmu některých eurounijních zemí. Takže Slovenské národní povstání chápu jako povstání, které patří nejen Slovákům, ale i nám Čechům.

Podle některých publicistů a »takéhistoriků« bylo zásadní chybou, že vypuklo koncem srpna, a ne později. Mají pravdu?

Nechtěl bych spekulovat. Již jsem řekl, že vypuknutí zaskočilo organizátory počítající s tím, že k němu dojde skutečně o něco později. Lidový odpor však byl tak velký, že stačil malý podnět. Pak už jde o to, zda jsou k dispozici skuteční vůdci, kteří se následně postaví do čela lidového hnutí. Nejsou-li, povstání je po čase nebo hned poraženo. Stačí si připomenout Pařížskou komunu, která padla mimo jiné i proto, že nebyli opravdoví vůdci a nebyl opravdový program pro všechny, kteří se chtěli postavit do čela dění. Nebo naopak Velkou říjnovou socialistickou revoluci, jež vůdce měla. Byla jím bolševická strana vedená Leninem.

Pokud jde o Slovenské národní povstání, vůdci tu byli. Byla to Slovenská národní rada, v níž významné slovo měli komunisté. Proto povstalci dokázali odolávat přesile tak dlouho, a nebýt liknavosti Talského slovenského velení slovenských vojsk na Prešovsku s následným zdržením sovětsko-československých vojsk na Dukle, dokázali by jistě odolat a přiblížit tak i konec války. Historie však nezná slovo kdyby.

Prý pomoc ze Sovětského svazu povstalcům byla malá, jak jsem se dočetl v jiném článku. Kdyby přišla pomoc z Londýna - tak to v onom článku bylo napsáno - byl by výsledek povstání jiný. Nečetl jste to také?

Ano, něco takového jsem četl. Jde ale stále jen a jen o snahu znevážit povstání a úlohu Sovětského svazu v národně osvobozovacím boji. Jak známo, sovětské velení zásobovalo povstalce prostřednictvím letiště Tri duby. Na letišti Zolná byl také dislokován 1. československý stíhací letecký pluk, jenž byl součástí Krasovského 2. sovětské letecké armády. Ten byl velkou podporou povstaleckých vojsk. Svou činnost ukončil až koncem října, kdy se k letišti přiblížily nacistické jednotky.

A pokud jde o Londýn, přece nikdo nemohl myslet vážně, že by až z Anglie, přes celé Německo, mohl být vytvořen letecký most do Bystrice. Přesto větší pomoc by se jistě hodila. A to nejen v dodávkách zbraní či dalšího vojenského materiálu. Pomoc mohla být několikanásobně větší. Jistá politická vůle tu však byla, když londýnská vláda vyslala na povstalecké území coby velitele povstaleckých vojsk generála Viesta, jenž byl státním ministrem obrany v tamější vládě. Chápu ovšem, že v Londýně jim šlo o vytvoření protiváhy proti partyzánskému velení, v jehož čele stál sovětský představitel Asmolov, a vlastně i proti Slovenské národní radě, kde značný vliv měli komunisté. Prostřednictvím Viesta mohli plánovači z Londýna totiž ovládnout armádu, která, v případě vítězství, by se stala významným politickým a stabilizačním faktorem na osvobozeném území a vlastně i jistou protiváhou proti československému armádnímu sboru. 

V minulém režimu se údajně velmi přeháněl význam komunistů v SNP a Gustáva Husáka. Skutečně se podle vás přeháněl?

Nepřeháněl. Kdyby komunisté neměli takový význam, myslíte, že by do čela Slovenské národní rady jako spolupředseda byl zvolen Karol Šmidke, brněnský dělník působící dlouhodobě před válkou na Slovensku, a pověřencem pro věci vnitřní vámi zmíněný právník Gustáv Husák? Myslíte, že by to pravice, jež měla spojení s Londýnem, dovolila? Komunisté byli také první, kdo obnovil své organizace na povstaleckém území, začali vydávat svůj tisk a uplatňovali svůj vliv v povstaleckém rozhlase. Zde sehrál velkou úlohu známý básník Laco Novomeský. I Moskva, tedy československé vedení Komunistické strany Československa, si to uvědomovala, a tak už v září sem poslala Jana Švermu a Rudolfa Slánského. Jak známo, oba do Moskvy posledními letadly před obsazením Banské Bystrice nacistickými vojsky neodletěli a zůstali mezi partyzány. Jan Šverma při jednom z pochodů zimními Nízkými Tatrami zemřel.

*Gustáv Husák na SNP dokonce získal renomé. Neměl to být někdo jiný?

Bylo naprosto správné, že úloha Gustáva Husáka byla vyzdvihována. Nebyl totiž jen pověřencem, ale byl také jedním z hlavních organizátorů života na osvobozeném území. Nezapomeňme ani na to, že jím založené a vedené Nové slovo dokázalo stmelit povstalce a přinášet bojového ducha do jejich řad. On stál například za tzv. Vánoční dohodou s ostatními protiluďáckými subjekty, on dokázal stmelit protinacistické síly a i mezi komunisty měl velmi významné slovo. A uvědomme si, že tady byly také hlasy volající po zřízení sovětské republiky, což v daném období byl čistý avanturismus. I díky Gustávu Husákovi byla tato etapa překonána.

A ještě otázka, o níž se diskutuje - má SNP v dějinách druhé světové války takové místo, jaké se mu snaží slovenská strana dát?

Má. O tom není třeba diskutovat. Vždyť šlo o největší povstání v týlu nacistů za druhé světové války. Jak již jsem řekl, bylo plně internacionální. Bojovali v něm zástupci mnoha národností. Umírali nikoli jen za Slovensko, ale za porážku hitlerovské moci. Povstání také dokázalo odpoutat od fronty tisíce nacistických vojáků, které hitlerovci potřebovali na hlavním směru bojišť. Navíc právě jím slovenský lid proklamoval svou sounáležitost s jednotnou Československou republikou, přes některé nemilé zkušenosti, např. čechoslovakismus apod., z období před Mnichovem. Jsme Čechoslováci, zaznívalo všude na povstaleckém území. To byl veliký vklad do dob po osvobození. Nikdo už nemohl pochybovat, že v té době patříme k sobě.

Pro toto všechno je výročí Slovenského národního povstání výročím i nás, občanů České republiky.

Jaroslav KOJZAR