Jdi na obsah Jdi na menu
 


MIREK OPÁLKA O REFORMÁCH DŮCHODŮ

Rozhovor Haló novin s Miroslavem Opálkou, zástupcem KSČM v minulých důchodových komisích

Jsme proti důchodové reformě, která přinese systémovou změnu

Důchodový systém má být změněn. Proč?

Děkuji za zdánlivě jednoduchou otázku, která však v sobě skrývá podstatu problému a přináší nemálo odpovědí na celou řadu vyjevujících se podotázek. Předně musím uvést, hovoříme-li o důchodovém systému jako celku, že ten v sobě zahrnuje státní solidární průběžný 1. pilíř i ekvivalentní fondový kapitálový 3. pilíř ve formě důchodového připojištění a spoření, ale také zatím nefunkční zaměstnanecké penzijní pojištění, což by měl být klasický 2. pilíř. Málo se pak hovoří o životním pojištění či řadě dalších bankovních produktů nebo o nákupu cenných papírů, nemovitostí, zlata či uměleckých děl. I tyto majetky mohou sloužit k přilepšení na stáří.

Zástupci KSČM v různých pracovních skupinách vždy zdůrazňovali, že jsme proti takové důchodové reformě, která přinese systémovou změnu. Stále diskutované systémové změny totiž zákonitě sníží solidaritu v 1. pilíři! Sníží důchody méněpříjmovým skupinám a zvýší je vícepříjmovým skupinám, které volají po spravedlnosti v náhradovém plnění. Nakonec vše skončí u rovných státních důchodů a u dalšího snížení stropů pro odvody na sociální zabezpečení. V podstatě by tak šlo o průlom před stav zavedený zákonem č. 99/1948 Sb., o národním pojištění, z 1. října 1948, který uzákonil jednotný systém pro všechny skupiny občanů. Změny by vedly k oslabení váhy solidárního pilíře a posílení váhy fondového pilíře, a některé profese by zřejmě vystoupily ze státního pilíře a budovaly svůj vlastní. Došlo by tak k rozbití jednotného systému, nedostatku peněz pro solidární přerozdělování a následně k znovuzavedení stavovského systému. Toto téma je klasický boj levice s pravicí.

Proto KSČM přišla již v minulosti s alternativou - cestou stálé parametrické optimalizace. V podstatě jde o postupné úpravy, které náš důchodový systém uplatňuje již od 1. července 1926, kdy vstoupil v platnost zákon o sociálním pojištění č. 221/1924 Sb. Chceme tak zachovat jistotu všem občanům, že se jim dostane solidního zajištění nejen ve stáří, ale i v případě invalidity či úmrtí partnera nebo rodiče.

Od konce 20. století jsme svědky střetu bismarckovského řešení průběžným systémem, zavedeným koncem 19. století, s »moderní« Chicagskou školou fondového zajištění z druhé poloviny 20. století. Za touto světovou ofenzívou stojí zejména Mezinárodní měnový fond, Světová banka, OECD, EU, další instituce, bankovní sektor a většina pravicových ekonomů a politiků.

Co se stalo hlavním argumentem pro systémovou změnu?

Nezdravý demografický vývoj v celém ekonomicky rozvinutém světě. Argumentem je, že nedostatek ekonomicky aktivních lidí povede ke snížení objemu peněz pro přerozdělování v průběžném systému, a proto by se měli lidé na stáří včas sami zajistit a soukromě spořit v nadnárodních důchodových fondech. Pasivně se zcela pomíjí účinná podpora porodnosti, zvyšování produktivity práce, a proto i zvyšování odvodů do průběžného systému z vyšších zisků majitelů firem, vícezdrojové financování, zatížení odvody na důchodové pojištění robotů ve výrobě apod.

Jak se jednotlivé zájmy a volání po systémové změně projevují konkrétně u nás?

Bohatší se již nechtějí solidarizovat, zaměstnavatelé nechtějí tolik odvádět na důchodové pojištění a finanční sektor chce spravovat dlouhodobě stále více a více veřejných peněz. Mít totiž od každého zaměstnance či OSVČ cca čtyřicet let pravidelný měsíční příjem, a pak ho po cca dvacet let postupně rozpouštět, je při miliardách lidí terno! A tak jsme svědky světové hysterie, živené od nejvyšších míst po tzv. finanční poradce prodávající důchodové spoření. Jde přece zase v prvé řadě jen o peníze.

Je pravdou to, čím vyhrožuje Miroslav Kalousek, že v roce 2030 nebudou peníze na důchody?

Záleží na tom, koho si lidé ve volbách do vedení státu zvolí. Kalousek a další veřejně říkají, že peníze nebudou, respektive, že je nevydají. Přece nebudou ždímat bohaté, ubírat ze zisků akcionářům apod. Ať si je vyvezou do zahraničí, ať mají nízké daně… My tvrdíme, že máme řešení v cestě postupné optimalizace parametrických změn. Alternativy řešení důchodového systému všech politických stran propočítal v roce 2005 tým mladých odborníků z tzv. 1. Bezděkovy důchodové komise. Propočet návrhu KSČM ukázal udržitelnost do roku 2100! Stačila by tedy odvaha k politické shodě, parametry aktualizovat a pohrát si s nimi. Nic však není zadarmo. Nechce-li mít mladá generace děti, které zajistí jejich důchody, pak musí do systému přivést další zdroje. Za pohodlí se platí!

Jinak je třeba poznamenat, že krize, kterou přináší nerovnoměrné rozložení našeho stromu života a která bude vrcholit kolem 30. let, nebude trvalá a již dnešní prognózy vypadají trochu jinak, příznivěji. Stačí tedy vytvářet rezervu nebo žít později na dluh, což nedoporučuji, ale je to varianta.

Na začátku roku 2019 polovina lidí ve starobním důchodu pobírá nižší penzi než 13 258 korun. Takový je nyní důchodový medián. Máme oproti EU15 nízké mzdy i důchody. Nejde jen o produktivitu práce, kterou má v rukách management, ne zaměstnanci, ale Česko vydává na důchody mnohem menší podíl svého hrubého domácího produktu než jiné evropské země a je pod průměrem států EU. Máme tedy rezervu.

Kolik je vlastně u nás důchodců a kolik, včetně invalidů, pobírá důchod? Připomeňte, prosím, současný střední důchod…

Statistiky bývají nezáživné, ale ukazují nám reálnou situaci. My z nich musíme umět vyčíst trendy. To znamená směr, kterým se vývoj ubírá. Tak tedy uvedu několik suchých čísel ze statistiky České správy sociálního zabezpečení.

K 31. prosinci 2018 vyplácela ČSSZ 3 506 002 starobních, invalidních a pozůstalostních důchodů celkem 2 896 973 příjemcům v ČR. Řada důchodů je v souběhu, proto je jich více než adresátů. Některý z důchodů pobíralo na konci loňského roku 1 713 384 žen a 1 183 589 mužů.

Starobní důchod pobíralo k poslednímu dni minulého roku celkem 2 410 080 občanů, z toho v 630 896 případech se jednalo o tzv. předčasný starobní důchod (438 důchodů pobíraly stoleté a starší osoby). Konkrétně to bylo 947 979 mužů (z toho 270 095 pobíralo předčasný důchod) a 1 462 101 žen, které pobírají důchod delší dobu (o předčasný důchod se jednalo ve 360 801 případech). Tyto předčasné důchody ve své většině de facto snižují v ČR nezaměstnanost na úkor důchodového pojištění.

Invalidní důchod byl vyplácen celkem 421 487 příjemcům, z toho muži pobírali 211 684 těchto důchodů, ženy pak 209 803. Důchod pro 1. stupeň invalidity pobíralo 168 269 osob, pro 2. stupeň 74 100 osob a pro 3. stupeň pak 179 108 osob. Pokud není poživateli invalidního důchodu na základě jeho žádosti po dosažení důchodového věku přiznán starobní důchod, při dosažení 65 let věku se invalidní důchod podle zákona automaticky převádí na důchod starobní. Výše »transformovaného« starobního důchodu zůstává při této změně stejná jako výše vypláceného invalidního důchodu. Tato změna mj. přináší statistické snížení celkového počtu invalidních občanů v ČR. Výplata pozůstalostních důchodů (tj. důchod vdovský, vdovecký či sirotčí) se týkala celkem 674 435 lidí, z toho 117 220 mužů a 557 215 žen.

Průměrná výše starobního důchodu (jedná se o průměrnou výši starobních důchodů vyplácených samostatně – sólo, tj. bez důchodů vyplácených v souběhu s pozůstalostním důchodem) dosáhla na konci roku 2018 částky 12 418 Kč, muži pobírali v průměru 13 683 Kč, ženy 11 281 Kč. Lidé, kterým byl přiznán invalidní důchod pro 3. stupeň invalidity, pobírali průměrně 11 059 Kč, u mužů činil průměr 11 378 Kč, v případě žen pak 10 682 Kč. Od 1. ledna se vzhledem k valorizacím důchodů zvýšily důchody v průměru o cca 900 Kč a pro rok 2020 je avizováno navýšení o nových 900 Kč.

Další důchody putují z ČR i do zahraničí a naopak ze zahraničí zase přichází výplata důchodů k nám. Vedle ČSSZ ještě vyplácejí důchody svým bývalým zaměstnancům v ozbrojených složkách ministerstva obrany, vnitra a spravedlnosti.

K 31. březnu 2002 vyplácela ČSSZ celkem 2 556 586 důchodů, z toho 1 887 267 starobních důchodů (143 014 předčasných), 528 445 invalidních důchodů, 140 854 pozůstalostních. Průměrný sólo starobní důchod byl vyplácen ve výši 5920 Kč.

Jen za uplynulých 17 let vidíme nárůst starobních důchodů o více než půl milionu, který má zejména tyto tři důvody. Do důchodu přicházejí silné poválečné ročníky, lidé se v důchodu dožívají vyššího věku a značná část občanů odchází do předčasných starobních důchodů. Na druhé straně tento vzrůstající trend, který nelze přehlížet, přibržďují legislativní parametrické úpravy, jako je sbližování statutární věkové hranice pro odchod do důchodu žen s muži, prodlužování povinné délky důchodového pojištění, odklady seniorů odchodu do důchodu a zvyšující se počet těch, kteří nesplňují podmínky pro nárok na starobní důchod. Proto bych znovu varoval před falešnou informací, že se nezaměstnaným počítá důchod při dovršení věku z průměrné mzdy. To je omyl, musí být splněny dvě podmínky pro nárok na důchod, věk i potřebná doba pojištění.

Jaká jsou na stole řešení pro případné změny?

Záleží na tom, který stůl máme na mysli. Na různých stolech jsou různá řešení, která se většinou těžko skloubí, neboť jsou protichůdná. Pro aktuální řešení současných problémů přišla paní ministryně Jana Maláčová zatím s konkrétním zadáním - vyřešit kritizované nespravedlnosti v prvém pilíři. To však není v našem systému, kde je exaktním nástrojem pro stanovení nároků především pojistná matematika, nijak jednoduché. Bezmeznou solidaritu totiž omezuje precedentní nález Ústavního soudu ČR i reakce těch, kterých se takovýto způsob negativně dotýká. A tak návrhy na vyřešení nízkých důchodů a srovnávání výše důchodů žen a mužů musí respektovat nejen politický konsenzus, ale i právní prostředí, jednotnost systému, rovné zacházení a finanční udržitelnost. Proto KSČM opakovaně navrhovala návrat z důchodového pojištění k důchodovému zaopatření, což by více uvolnilo pro takováto řešení ruce.

Stručně řečeno, v současné době řeší ministerská Komise pro spravedlivé důchody problematiku odstranění nespravedlivě nízkých důchodů žen. Avšak vznik tohoto problému stojí mimo důchodový systém. Jak to vše tedy probíhá, z jakých návrhů se vybírá řešení, by byla otázka spíše na Jiřího Dolejše, zástupce KSČM v této komisi.

Proč v minulosti, tedy předlistopadové, takové problémy neexistovaly?

Neexistovalo sice volání po systémové změně, ale nutnost parametrické optimalizace si vyžadoval vývoj a růst životní úrovně našich občanů také. Vedle drobných úprav jsme zaznamenali u důchodového zajištění větší legislativní změny zejména v letech 1956, 1959, 1964, 1975 a 1988. Nešlo však o utahování šroubů! Naopak, hledaly se cesty, jak lidem přidat – pomoci. A to nemyslím propagandisticky.

Víte, jaké postoje zaujímají politické strany, které jsou v současném parlamentu?

Obecně řečeno, jsme v jakémsi období podbízení se voličům a hledání řešení pro seniory prospěšných. Mohu-li se však dopustit nějaké obecnější zkratkovité charakteristiky za delší dobu, pak bych uvedl asi toto:

Pravicové strany podporují zejména posílení individuálního kapitálového fondového spoření s tím, že státní pilíř bude oslaben. Jsou i návrhy, aby zajišťoval jen základní až rovný minimální příjem. Žádnou ucelenou širší koncepci jsem však neviděl. Sociální demokraté koordinují své postupy s Českomoravskou konfederací odborových svazů. V krátké historii překonali různé názorové peripetie. Od nesolidárních osobních účtů (NDC) po současné odstraňování nespravedlností. Nové subjekty pak lačně hledají návrhy různých odborníků, kteří by jim v této oblasti přinesli jejich řešení. A KSČM prosazovala dlouhodobě systém návrhů řešení cestou parametrické optimalizace tak, aby byl zajištěn solidní důchod pro každého, kdo poctivě pracoval, a důchodový systém byl finančně stabilizován.

Podrobnější návrhy jednotlivých stran z období 1. Bezděkovy a Potůčkovy komise lze nalézt na internetu. O případném zveřejnění návrhů stran pro současnou komisi nebylo zatím rozhodnuto. Proto je nemohu komentovat. Každopádně by jednotlivá srovnání - v delším časovém horizontu - byla vhodným námětem pro diplomové práce na VŠ.

Jak tuto problematiku řeší v sousedních státech? Anebo již ji mají vyřešenou?

Vyřešenou ji nemají a Česká republika má obrovskou výhodu či štěstí, že nebyla, přes kritiku domácích a světových pravicových odborníků, do zásadních systémových změn bezhlavě vehnána. Odolávali jsme spolu se Slovinskem, než zlomili i to. Došlo sice i u nás k řadě změn. Byl zaveden - z pohledu důchodového zabezpečení málo funkční – 3. kapitálový pilíř. Krátkou dobu zde fungoval násilím protlačený 2. pilíř, který nebezpečně ubíral ze státního pilíře a zvýhodňoval bankovní sektor, kterému stát zabezpečoval zdarma reklamu i organizaci při získávání klientů. Také ho navrhla 2. Bezděkova komise, která byla sestavena především ze zástupců penzijních fondů a kde chyběli zástupci všech parlamentních politických stran jako např. KSČM. Legislativní úpravou prošla řada parametrických změn, a to jak změn asociálních, tak i ve prospěch pracujících a důchodců. Nikdy jsme však neschválili povinnost 3. pilíře a vysoké odvody do něj na úkor státních důchodů.

A tak jsme mohli postupně sledovat, jak krachují státní pilíře v Polsku, Maďarsku, Pobaltí i na Slovensku a jak rychle tyto státy mění zákony, aby měly na vyplácení státních důchodů. Známé jsou i dopady na důchody při krizi na Islandu, kde se úspory občanů ve fondech propadaly pod 50 procent úložek. V USA bych vzpomněl, po pádu řady kampeliček, ztrátu všech úspor zaměstnanců firmy Enron, což bývá často nepřesně přirovnáváno k roku 1929. Největší zkušenost však svět dnes zažívá s experimentem v Chile. Tam Augusto Pinochet po vojenském puči umožnil zastáncům Chicagské školy jako v prvé zemi na světě zavést 100procentní fondové kapitálové důchodové pojištění. Až poté se jako tsunami rozšířilo fondové kapitálové penzijní spoření po všech kontinentech. Dnes se však důchodci i odbory v Chile bouří, neboť náhradový poměr důchodu ke mzdě osciluje někde kolem 10 procent (v ČR dnes něco pod 40 procent).

Jsem tedy hrdý na to, že se naše vlast nezmítá v důsledcích takovýchto experimentů v krizi důchodového systému a že na tomto výsledku má svůj podíl i práce zástupců KSČM v předešlých důchodových komisích. Žel, neumíme to úspěšně ve volebních kampaních prodat.

Jaroslav KOJZAR