Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mýty a pravda o bolševickém převratu: Kdo ho financoval?

12. 1. 2018

Mýty a pravda o bolševickém převratu: Kdo ho financoval? Řídil se astrologickými výpočty? Kdo zadal Marxovi Komunistický manifest? Znát souvislosti a nebát se o nich mluvit! A jedno pozoruhodné video...

 

David Vorovka přináší důležitá, podložená fakta, která zcela mění pohled na historii, na níž spočívá naše současnost: Ani čtvrt století po pádu komunismu o něm neznáme pravdu. Proč asi?

 

Ruský velikán Fjodor Dostojevskij předpověděl, že komunismus přijde z Evropy, přinese desítky miliónů obětí a stane se katastrofou pro lidstvo.

Vladimír Lenin sám původně nevěřil v nástup komunismu ještě za jeho života. Jenomže historie se odvíjela podle jiných not než předpokladů - nikoliv spontánně, jak se dodnes traduje, nýbrž v rámci plánů sil stojících za komunismem jako takovým.

Mezinárodní pozadí

V roce 1915 Alexander Parvus (pův. jm. Israel Helphand) vypracoval plán na převzetí moci v Rusku bolševiky za pomoci německé tajné služby. Z německého ministerstva financí obdržel 7 miliónů marek na rozvinutí komunistické propagandy v Rusku. To Parvus „stvořil“ Lenina takového, jakého známe. S budoucím vůdcem revoluce se setkal v Zürichu v květnu 1915. Německá vláda financovala Parvuse a potažmo bolševiky proto, že dostali příslib o ukončení válečných akcí Ruska, jakmile Lenin a spol. ovládnou východní říši.

Císařův poradce a sionista Walter Rathenau se přímo zasazoval o podporu bolševismu. Na jeho straně stál i německý velvyslanec v Dánsku Ulrich von Brockdorff-Rantzau. (1) První transfer peněz z německého ministerstva zahraničí ve výši 5 mil. marek se odehrál 7. června 1915.

Nebyla to však zdaleka jen německá vládní iniciativa. Mnohem spíše se jednalo o konspiraci mocných finančních kruhů. Podle Antonyho Suttona (Wall Street and the Bolshevik Revolution) se významně v podpoře prvních komunistů angažoval John Pierpont Morgan Jr. Dále Jacob a Mortimer Schiff, Felix Warburg, Otto H. Kahn, Max Warburg, Jerome Hanauer, Alfred Milner a rodina Guggenheimů. Toto potvrzuje také složka 861.00/5339 z archívu U.S. State Departement. Ve všech případech šlo o členy zednářských lóží židovského původu.

Max Warburg, nejvlivnější bankéř v Německu, se přímo podílel na založení propagandy komunistů v Rusku. Přes průmyslníka Huga Stinnese daroval 12. srpna 1916 dva milióny rublů na jejich publikační činnost. (2)

Zdaleka největší podpora však přicházela z nejsilnější americké bankovní skupiny Kuhn,Loeb&Co., kde měl rozhodovací pravomoc Jacob Schiff. Bratři Maxe Warburga Felix a Paul se oženili s dcerami bankéřů Schiffa a Salomona Loeba. Jacob H. Schiff pocházel z významné rabínské rodiny. Jeho kariéra byla dílem Rothschildovy rodiny, protože mu dopomohla k jeho pozici v Kuhn,Loeb&Co.

Memoáry Pavla Maljukova zmiňují první plány na vytvoření prozatímní vlády v Petrohradě, tehdejším ruském hlavním městě. Předběžné návrhy padly v Rjabušinského bytě 13. srpna 1915. Tehdy ještě neobsahovaly jméno židovského právníka Alexandera Kerenského (Aaron Kürbis), pozdějšího předsedu prozatímní vlády. Podle spisovatele a zednáře Marka Aldanova (Landau) získal seznam definitivní podobu až v dubnu 1916 v hotelu Francija. O těchto událostech a spiknutí za účelem převzetí moci píše exilový historik Sergej Melgunov v knize The Preparations for the Palace Coup.

Čtěte ZDE: Výročí bolševické revoluce z roku 1917 je stále v zajetí mýtů: Byla připravena evropskými a americkými bankovními a zednářskými kruhy? Věděl to i Churchill... Vše dále pokračuje

Kořeny komunismu

Ideologický základ pro naplánování a realizaci bolševického převratu tvoří komunismus. Kde se však myšlenka komunismu vzala? Zakladatelé první internacionály měli být inspirováni Adamem Weishauptem - vůdcem řádu svobodných zednářů, nazývaném „ilumináti“. Tento hebrejec a bývalý jezuita založil tajné hnutí, jehož účel spočíval v ovládnutí a infiltraci procesu vedoucího k Francouzské revoluci tak, aby půda byla připravena na budoucí triumf komunismu. Už od počátku vystupovali jako mecenáši kominterny Rothschildové.

Vyplývá to z protokolu výslechu Christiana Rakovského, kterému se měl podrobit na příkaz Stalina v roce 1938. Rakovskij byl vysokostupňový zednář, zasvěcenec i účastník plánů skryté elity. Protokol vyšel r. 1950 ve Španělsku, později ho D. Griffin publikoval ve Spojených státech a Německu (Vládci. Luciferova 5. kolona). Španělské vydání vyvolalo velký zájem veřejnosti, takže ho zainteresované skupiny začaly skupovat, aby se zabránilo dalšímu šíření. Gavril Kuzmin (alias René Duval), který vedl výslech, se mj. dozvěděl, že elity trvají na uzavření paktu mezi Stalinem a Hitlerem a na zinscenování dlouhotrvající destruktivní světové války. Z oslabených národů Evropy a Ruska měla vzejít upevněná sionistická moc usilující o světovládu.

Britský premiér Benjamin Disraeli podporovaný baronem Rothschildem předpověděl první komunistickou revoluci roku 1848 čtyři roky předtím. Ve svém románu Coningsby jeho židovský hrdina prohlašuje: „Mohutná revoluce, která se v tuto chvíli v Německu již připravuje… a o níž se v Anglii dodnes tak málo ví, dozrává pod výhradním vedením Židů, kteří mají dnes téměř monopol na všechny profesorské katedry v Německu… Vidíš tedy sám, můj milý Coningsby, že svět je ovládán úplně jinými lidmi, než si myslí ti, kdož nemohou nahlížet za kulisy.“ V revolučním roce napsal Disraeli tato závažná slova (Život lorda Bentincka): „Vliv Židů je nejlépe vidět na nedávném propuknutí bouřlivého principu v Evropě. Je to vzbouření proti tradici a aristokracii, proti náboženství a soukromému vlastnictví. Odstranění semitských principů, vyhlazení židovského náboženství v mosaické či křesťanské formě, přirozená rovnost lidí a zrušení vlastnictví - tyto zásady budou proklamovány tajnými společnostmi, které tvoří dočasné vlády, jejichž jsou všude mužové židovské rasy.“

Podíl Karla Marxe (Mordechai Marx Levy) na idejích komunismu byl zcela marginální. Jako člen jedné z pomocných organizací rothschildových iluminátů - Spolku spravedlivých získal v roce 1847 pověření vypracovat kompilát už dříve formulovaných paradigmat pod názvem Komunistický manifest. Ovšem trvalo ještě dvacet let, než se začal se spisem identifikovat jako autor. Myšlenky Manifestu nepocházely z jeho hlavy a on sám hrál pouze „marketingovou“ roli, jak bychom řekli dnes. Ostatně řada historiků už dávno konstatovala, že Manifest pouze selektoval ideje ze spisů Adama Weishaupta a jeho žáka Clintona Roosevelta…

Čtěte ZDE: Další fáze plánu Iluminátů. Vývoz komunistické revoluce ze Spojených států do Ruska. Proč financovali Rotschildové Trockého s Leninem ?

Když nastal rok 1917

V lednu 1917 bylo rozhodnuto, že akce by měly začít na židovský den Purim. Jak zdokumentovaly i noviny Jevrejskaja nedělja v článku nazvaném „Stalo se to na den Purim“, první výstřely padly 23. února (8. března).

Dosud většina lidí žije v mylném domnění (a demokratické, stejně jako socialistické školství tento mýtus šíří), že sociální revolta vznikla spontánně. To odmítá mezi jinými profesor Richard Pipes z Harvardu: „Historici tvrdili, že revolucionáři byli poháněni lidmi. Ale když jdeme po zdrojích, stává se evidentním, že se mýlili. Únorová revoluce v Petrohradě nebylo sociální povstání - a to lze snadno dokázat.“ Povstání začalo 23. února jako vzpoura přeplněných věznic, kam se zavírala i řada ruských vojáků. Agitátoři využili situace a udělali z ní revoluci dnem 27. února. O tři dny později byl donucen abdikovat car Mikuláš II.

Člen britského parlamentu a zednář Alfred Milner byl vyslán do Petrohradu podílet se na revoluci a svržení cara. (3) Hlavním osnovatelem carského pádu se však zdá být Alexander Kerenskij. Historikové Jemeljanov a Naumov potvrzují jeho zednářskou příslušnost - konkrétně měl být velmistrem ruské odnože Grand Orientu. Adoptoval ho Fjodor Kerenskij tehdy ještě jako kluka se jménem Aaron. Fjodor Kerenskij učil a později řídil školu v Simbirsku, kde v té době studoval Vladimír Uljanov - Lenin. Rakouský politolog Karl Steinhauser odhalil, že Kerenskij měl napojení na Londýn, Paříž a Washington, které mu zprostředkovával zednář George Buchanan.

Všeobecně se ví, že cara zradila řada jeho generálů jako Alexejev (pozdější zakladatel Bílé armády), Krymov, Manikovskij, Poljanov, Kornilov a další. Důvod spočívá pravděpodobně v jejich organizaci v zednářských lóžích (jak tvrdí masonista Manuil Margulies), v nichž stanovené plány stojí nad zájmy států.

2. března byla zformována prozatímní vláda revolucionářů pod vedením Georgije Lvova. Následně nechali Kerenskij a Rutenberg (policejní velitel) propustit z vězení desetitisíce kriminálníků, což odstartovalo anarchii. Lidé byli přepadáni a zabíjeni na ulicích, početně slabší policisté ubíjeni k smrti. Jakmile proběhla likvidace policie, násilí se přelilo na úředníky. V této atmosféře vyzýval americký tisk nástupnického cara Michaila II. k abdikaci! Car byl nakonec rituálně zavražděn 12. června 1918 v Permu.

 

Nástup Lenina a Trockého  . . . . . . . . . . .

 

 

Mýty a pravda o bolševickém převratu: Kdo ho financoval? Řídil se ...

www.protiproud.cz