Jdi na obsah Jdi na menu
 


Bylo to horší než Osvětim

6. 8. 2017

Bylo to horší než Osvětim

Začátkem týdne nám ČT2 promítla pořad britské BBC o tom, jak se po porážce v roce 1945 jednalo s Němci. Vzpomínali mnozí pamětníci. Ne ti, co měli jiný názor. Znám fotografie z oněch chvil, kdy Rudá armáda v polních kuchyních vařila eintopf nebo guláš ze svých zásob a fronta německých žen a starců před kotlem čekala podle německého vrozeného pořádku, až na ně dojde řada. Dokument měl zřejmě sloužit k tomu, aby svět viděl, jak ti »hrůzní Rusové« jednali s civilizovaným národem, jakým jsou Němci. To, že Britové pořad natočili, je jedna věc, to, že je nám promítán, věc druhá. Korunou všeho však byl názor jisté Němky, která se nestyděla říci, že poválečné dny v Berlíně byly horší než Osvětim.

Ano, Němci po porážce a po tom, čeho se jejich »vyslanci«, členové wehrmachtu, SS, gestapa a dalších složek, dopustili v zabraných zemích, museli počítat s odvetou. V Rusku, Bělorusku, Srbsku, Polsku, v Československu, ve Francii, Nizozemí, Belgii, Norsku, Dánsku. Nemohli si myslet, že tomu bude jako po Velké válce, že se lidé k Němcům budou chovat stejně. Mám před sebou fotografii, jak americký voják kope do německého civilisty. Byla před časem zveřejněna v německém tisku. I ona dáma hovořící o Osvětimi ji mohla vidět. Nevím, proč ji německý tisk zveřejnil, snad chtěl dokázat, že utrpení Němců bylo velké a všichni chudáky Němce po válce šikanovali.

Ostatně i my to známe, sudetoněmecký tisk nám takové fotografie, tedy snímky, jak se po válce lidé »vypořádávali s Němci«, předkládají. I naši »smiřovatelé« nám prostřednictvím televize ukazují místa hrobů, kde údajně mají ležet hrůznými Čechy zavraždění hodní Němci. Lze pochybovat, že se to stalo podle předkládaného scénáře, přesto takovým pořadům se dává mnoho místa.

Osobně nejsem nakloněn mstě, k níž někde docházelo. Chápu ji však. Znám rodiny, jimž se nevrátil z koncentračních táborů domů otec, syn, dcera. Kdysi mi babička řekla, když jsme šli kolem jednoho domu ve Zlonicích: »Tady před válkou bydlel pan Kepl. Odvezli ho do Osvětimi. On ani ti, co šli z rodiny s ním, se nevrátili.«

Ostatně, ona zmíněná Osvětim! Ta Němka, která tamní peklo srovnávala s tím, co se dělo v Berlíně v prvních dnech po válce, neví, co to opravdu byla Osvětim. Byl jsem na místě, kde stával koncentrační tábor Osvětim II – v Birkenau, několikrát. Byl jsem i v základním táboře. Stál jsem na rampě – a položil květiny – kde Němec doktor Mengele a další vybírali židy do plynu, byl jsem v baráku, kde na palandě zemřel Bedřich Václavek, byl jsem u zbytků krematorií, vedle nichž stály plynové komory, byl jsem u prosklených boxů, kde Němci shromáždili vlasy zplynovaných, boty a botičky… Haldy a zase haldy. Bál jsem se sáhnout na knihu, jejíž obálku tvoří lidská kůže. Četl jsem o tom, jak byli šokováni sovětští vojáci, když se dostali do Osvětimi a otevřeli bránu, kde bylo napsáno: »Arbeit macht frei«.

A tak se musím zeptat: Komu podobné pořady slouží? Mají dokázat, že ti ostatní, ti vítězi, především Rusové a vlastně i Češi, byli těmi zlými, těmi vrahy na chudácích Němcích, kteří se ničím neprovinili. To přece jenom Hitler!

Jaroslav KOJZAR