Jdi na obsah Jdi na menu
 


Podstata a důsledky tzv. pražského jara v roce 1968

25. 8. 2018
I.
O co šlo a jde, hovoří-li se o tzv. pražském jaru?I. O co šlo a jde, hovoří-li se o tzv. pražském jaru?
 

Pokud jde o dnešní pohled na tzv. pražské jaro v roce 1968, to je po padesáti letech od jeho „vyvanutí“ v horkém létě a „sychravém podzimu“ téhož roku, pak zde dominuje taková jeho interpretace, kdy prý šlo o naprosto marný pokus o reformu socialismu (komunismu). Ten (socialismus) je dokonce v rámci nastoleného buržoazního práva zcela účelově – v zájmu vítězné kontrarevoluce a obnoveného kapitalismu – zákonem označen za systém zločinecký. Tak primitivní antikomunismus dostal svůj prostor v systému buržoazního, tzv. právního státu.

Přitom se dnes ovšem nemluví o oněch ideálech socialismu, které vyjadřovaly snahu o jeho rozvoj, vylepšování – o což pracujícím lidem, kteří měli zabezpečenu práci, perspektivu bez strachu, že o ni mohou (při nadvládě „neviditelné ruky trhu“) přijít, tak, jako i další sociální jistoty, šlo – tak jako se nemluví o skutečných záměrech, cílech protisocialistické opozice (K 231, KAN, obnovení pravicové sociální demokracie, nástup pravice v existujících nekomunistických stranách NF atd. a mnohých sdělovacích prostředcích).

Ve Wikipedii je tzv. pražské jaro označováno jako »období politického uvolnění v Československu v roce 1968. Toto období začalo v roce 1967 na prosincovém plenárním zasedání ústředního výboru strany. 5. ledna 1968 se prvním tajemníkem ústředního výboru Komunistické strany Československa (ÚV KSČ) stal Alexander Dubček, a pokračovalo do noci z 20. na 21. srpna téhož roku, kdy vojska Varšavské smlouvy v čele s armádou Sovětského svazu vstoupila do Československa, aby zastavila započaté reformy (…) Reformy pražského jara byly pokusem uvolnit režim a urychlit proces demokratizace. Tento záměr se nesetkal s pochopením na sovětské straně, která vyslala (po neúspěšných jednáních) tisíce vojáků vojsk Varšavské smlouvy, aby zahájili okupaci státu, jež měla odstranit z vedení státu reformní komunisty a umožnit vytvoření „Dělnicko-rolnické“ vlády. Poté, co Československo následně vstoupilo do éry normalizace, vedení strany v podstatě znovu nastolilo politické a ekonomické hodnoty, které vládly koncem padesátých let.

Termín „pražské jaro“ byl vytvořen západními médii poté, co se o těchto událostech dověděl celý svět. Je to mj. odkaz k termínu „Jaro národů“, což je umělecký název daný revolučnímu roku 1848, symbolizující naději, probuzení a charakterizuje rovněž roční období, kdy se události převážně odehrávaly (…) V tehdejším Československu se používalo označení podle lednového plenárního zasedání ÚV KSČ 1968 jako polednový vývoj, polednová politika nebo obrodný proces (…) Následovalo období, ve kterém se postupně dostali k moci politici, jež poté zahájili tzv. normalizaci. Tím byly jakékoli pokusy o změnu politického systému v republice na dlouhých 21 let potlačeny…«.

Zde z faktografického hlediska dodejme, že tzv. pražské jaro fakticky začalo IV. sjezdem Svazu čs. spisovatelů v červnu 1967, kdy některá více než radikálně „kritická“ diskusní vystoupení „dala potravu antikomunistické propagandě a pochopitelně vyvolala oprávněná znepokojení ve straně i v širší veřejnosti.“ (J. Hendrych na plénu ÚV KSČ, 27. 10. 1967)

Tzv. pražské jaro a KSČM

Pokud jde o KSČM, ta se konstituovala jako cíleně ideový, programový a politický „dědic“ tzv. pražského jara. V jejím programu schváleném jejím 1. sjezdem (13.-14. 10. 1990) se uvádí:  . . . . . . . . . . . . .