Jdi na obsah Jdi na menu
 


STANISLAV GROSPIČ K 17.LISTOPADU

19. 11. 2018

Listopadové okamžiky

Hodnota každého poznání, včetně poznání minulosti, se měří schopností přispět k pochopení současných problémů. V době tzv. »hojné ekonomické konjuktury«, z níž těží především velcí vlastníci, a jen zbytky, většinou tvrdě vybojovávané, náležejí velké většině společnosti, v době zvolna nastupujícího strachu z možného příchodu další hospodářské krize si budeme 17. listopadu připomínat dvě významné historické události našich dějin.

http://www.halonoviny.cz/images/showimage/48884602/2/1

Před sedmdesáti devíti lety byl brutálně potlačen nacistickou okupační mocí hitlerovského Německa odpor českých, především vysokoškolských studentů. Právě pro trvalé uchování vzpomínky studentských obětí na životech a jako stále platné varování před nebezpečím fašismu byl 17. listopad prohlášen Mezinárodním dnem studentstva. Tento odkaz, tak jak v naší společnosti a ve světě znovu sílí myšlenky fašismu a neonacismu, nabývá dnes na stále větším významu. Je třeba se k němu navzdory antikomunistické hysterii plně přihlásit. Neonacismus a přepisování dějin, otevírání dvířek požadavkům Sudetoněmeckého landsmanšaftu nesmí dostat prostor.

Naše společnost však také 17. listopadu bude připomínat i 29. výročí počátků novodobé kapitalistické historie České republiky. To je velký důvod k zamyšlení a zhodnocení tohoto období plného přání, nadějí a slibů.

V roce 1989 požadavek demokratizace veřejného života vyjadřovala většina společnosti. Velká část společnosti očekávala změny v národním hospodářství. Většina společnosti si však také přála zachování socialistického společenského systému, pracovních a sociálních jistot. Političtí »vůdci« listopadových událostí v roce 1989, zejména Václav Havel a kolem něj soustředěná část tzv. disentu, od samého počátku lidem v České republice vědomě lhala. Zatímco většina společnosti měla nejasné představy o podobě budoucího vývoje v tehdejším Československu, měl právě Václav Havel představy zcela jasné, jen je vědomě lidem neříkal. Nebyla to pravda a láska, kdo zvítězil a určoval základní hodnoty společnosti. Byli to ti, kteří cíleně tvrdou rukou budovali neoliberální kapitalistickou společnost, kde pod rouškou mravních hodnot existuje pouze jediné měřítko – soukromý zisk.

Za oněch dvacet devět let polistopadové historie z myšlenek demokratizace společnosti zůstala pouhá fráze. Za zády Čechů a Slováků nové politické elity rozbily společný stát. Společenský majetek a hodnoty vytvořené prací občanů ve čtyřech poválečných desetiletích byly různou formou privatizovány a rozkradeny. Kupónová privatizace se stala podvodem století. Ve společnosti se objevila nezaměstnanost, dnes dosahující počtu půl milionu nezaměstnaných. Přes osm set tisíc lidí žije na hranici chudoby. Lidské zdraví i právo na vzdělání se staly zbožím. Místo bezpečnosti a právních jistot je společnost ohrožována narůstající kriminalitou a korupcí včetně korupce politické. Místo vojenské neutrality byla Česká republika vtažena do Severoatlantické aliance a její vojáci se aktivně účastní řady válečných konfliktů. Servilnost vůči tzv. spojencům a Spojeným státům americkým došla tak daleko, že česká pravice byla a je ochotna prodat Českou republiku zahraničním vojensko-ekonomickým zájmům USA. Díky odporu většiny obyvatel k tomu zatím nedošlo. Právě vstupem do NATO a ratifikací Lisabonské smlouvy však ztratila ČR podstatnou část své státní suverenity.

Česká republika vydávaná za stabilitu demokracie, dodejme spíš »buržoazní demokracie«, však od roku 1993 zažila přinejmenším tři pokusy o státní převrat. Dvacet devět let slibů a lhaní všech polistopadových vlád a politických stran, které se na nich podílely, vrcholí dnes v souboji ekonomických skupin vázající domácí bankovní a zahraniční kapitál. Která tato skupina bude dále vládnoucí »elitní« skupinou? Ta navázaná na pravicové strany ODS, TOP 09, KDU-ČSL a další, nebo ta, jež stojí za vytvořením politického hnutí ANO 2011? Zažije v brzké době další pokus o státní mocenský převrat?

Zápas o politickou moc opět kulminuje. Část pravice si přitom osobuje myšlenky bývalého prezidenta Havla. Ten nesl osobní odpovědnost za vývoj v Československu a posléze České republice po dobu téměř dvaceti let. Právě jemu bylo vlastní neustálé neveřejné, ale i veřejné a hlavně systematické zpochybňování uspořádání Evropy po druhé světové válce.

ODS, ale ani hnutí ANO 2011 společně se svými politickými satelity nejsou schopny řešit současné sociální a hospodářské problémy ve společnosti. Entuziasmus sociální demokracie se zmenšil na obhajobu trosek jejich mocenských pozic. Antikomunismus má utlumit především komunistickou levici, je promyšlený, jednou brutální, jindy lstivě vlezlý, především všudypřítomný. Ústav pro studium totalitních režimů začal nést své »ovoce«. Účty se však musí platit a komunistická strana se nesmí sklonit před tímto tlakem. Podpořila vznik menšinové vlády, ale nedala jí bianko šek.

Stanislav GROSPIČ, místopředseda ÚV KSČM