Jdi na obsah Jdi na menu
 


Znovusjednocení Koreje ano, ale ne za každou cenu!

7. 6. 2018

Proběhlé setkání nejvyššího představitele Korejské lidově demokratické republiky předsedy Kim Čong Una s jihokorejským prezidentem Mun Če Inem (na demarkační linii v Pchanmundžomu 27. dubna 2018) vyvolalo mnoho nadějí u zastánců politiky jedné i druhé jednající strany v celém světě. Pokrokoví lidé doufají, že zmírnění napětí na Korejském poloostrově zabrání riziku vzniku válečného konfliktu a pomůže hospodářskému rozvoji severní části země a v širších souvislostech přispěje k upevnění odporu proti americkému imperialismu. Oproti tomu zastánci kapitalismu jsou přesvědčeni, že jednání jsou výrazem kapitulace KLDR, která prý krachuje pod tlakem sankcí a nezbývá jí než obnovit kapitalismus a podřídit se panství zahraničního kapitálu a finančních kruhů z jižní části země.

Lekce z dějin rozdělení světa a národa

Ve skutečnosti není aktuální úsilí vedení KLDR o národní znovusjednocení žádným obratem v jeho politice, a už vůbec ne nečekaným. K rozdělení země došlo v srpnu 1945 po vyhnání japonských okupantů vlivem obsazení jižní části armádou USA, zatímco severní část byla osvobozena sovětskou Rudou armádou a po jejím boku bojující Kim Ir Senovou Korejskou lidově revoluční armádou. Zatímco Rudá armáda se ze zahraničních území obsazených v boji proti hitlerovské koalici do několika let stáhla (z KLDR koncem r. 1948), vojska USA dodnes zůstávají ve většině z nich – v Německu, Itálii, Japonsku i v jižní Koreji, kde jich je 23 500 (oficiální údaj). Přitom už v prosinci 1945 byla uzavřena dohoda mezi SSSR, USA a Velkou Británií, že se Korea má stát nezávislým státem s demokratickou vládou v celé zemi.

Touhu lidu jižní Koreje po vybudování sociálně spravedlivější společnosti zmařili američtí okupanti brutálními zásahy, z nichž některé se po letech vynuceného mlčení dnes kriticky připomínají už i v jižní Koreji. Například právě před 70 lety, v dubnu a květnu 1948, bylo při povstání na ostrově Čedžudo zmasakrováno až 30 tisíc lidí, 10 % populace, ve jménu „boje proti komunismu“. Jihokorejští reakcionáři vedení Li Syn Manem ve spojení s americkými okupanty podnikali v té době ozbrojené střety na demarkační linii mezi severem a jihem, ale osnovali i válečné plány proti postupující revoluci v Číně a snili o ozbrojené porážce vznikajícího tábora socialismu. Když Li Syn Manova armáda za pomoci amerických interventů a dalších jejich spojenců pod vznešeným označením „vojsk OSN“ zahájila 25. 6. 1950 válku proti KLDR, roztroubila buržoazní propaganda do světa tvrzení, že válku zahájila KLDR, která prý chtěla jihu násilím „vnutit komunismus“. (Vnucovat však tehdy nebylo třeba, socialistické myšlenky měly v té době celosvětově takovou prestiž, že pro ně byla nadšena velká část lidu.)

Dnes je verze o „agresi severu“ jediným politicky korektním výkladem i v ČR. Korejská lidová armáda však při osvobození Soulu ukořistila řadu dokumentů z Li Syn Manovy kanceláře, které dokazují, že válku proti lidově demokratickému severu (a přes jeho území proti Číně) dlouhodobě připravovali po boku USA jihokorejští konzervativci. Vydány byly i česky v knize „Jak byla připravena válka v Koreji“ (Orbis, Praha 1951), včetně fotokopií některých z nich s příslušnými podpisy a razítky. (Odpůrci samozřejmě namítnou, že šlo o „komunistickou falzifikaci“. Jistě, celé dějiny USA přece dokazují jejich mírumilovnost…)

Socialismus nebo smrt  . . . . . . . . . .

 

http://www.komsomol.cz/?p=4140